Dalo by se říci vzor hodný následování. Vzájemné pochopení, respekt i rozdělení rolí. Proto zpráva o žádosti Arcibiskupství olomouckého o navrácení kroměřížského zámku působí tak trochu jako ledová sprcha.
Kroměřížský zámek byl i v minulosti v poměrně dobrém stavu a nelze říci, že by byl nějak opomíjen, pokud šlo o jeho dlouhodobou údržbu. Investovalo se vcelku průběžně a tak zámek prošel minulou dobou bez větších ztrát.
Velká investice státu se odehrála ve druhé polovině 90.let, kdy byla kompletně opravena fasáda zámku. Jistě i zápis na seznam UNESCO napomohl přízni v získávání dalších investic. Zcela nová zámecká galerie, výstavní prostory mincovny následovaly. Pak dlouho připravovaný a finančně velkorysý projekt Národního centra zahradní kultury financovaný z prostředků EU, jehož nositelem je státní instituce Národní památkový ústav. Optimální model, o kterém se často mluví, spočívá v dlouholeté dohodě, kdy nemovitosti zámku spravuje stát, sbírky jsou propůjčeny olomouckým arcibiskupstvím a za účelem jejich správy je zřízeno tzv. Arcidiecézní muzeum se sídlem na kroměřížském zámku.
V poslední době došlo na zámku k dalším změnám a to k umístění Územní památkové správy s působností pro území Moravy.
Investice do zámku v uplynulých letech byly a jsou investicemi z veřejných zdrojů v řádu několika set milionů korun. Byla to vůle občanů udržovat památku UNESCO a kulturní dědictví pro všechny a pro všechny také přístupnou. Církev svou žádostí prokázala velmi pragmatický přístup a jak je vidět z předchozích prohlášení, také tvář hráče pokeru. Prostě - optimální model...
Psali jsme:
MUDr. Olga Sehnalová, MBA
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: cssd.cz
