V současné době totiž Evropský parlament projednává zprávu o hodnocení dopadu evropské směrnice o nekalých obchodních praktikách po pěti letech její účinnosti. Jako stínová zpravodajka naší politické skupiny jsem chtěla poukázat na hořkou českou zkušenost. Zákony sice existuji, ale jak vypadá jejich vymáhání, je tak trochu jiná planeta. Vidět, co se děje na takových předváděcích akcích v ČR, členské zemi EU, pochopitelně vyvolalo řadu otázek. Jsou obdobné praktiky i jinde v Evropě? Může EU pomoci? Jak? Z debaty vyplynulo, že nejde o nic nového, de facto jsou to triky staré desítky let. Ale zatímco na západ od našich hranic se je daří více méně vytěsňovat, šmejdi se přesouvají na východ. Pokud se po vlně zájmu a rozhořčení veřejnosti, které našlo odezvu  i u českých zákonodárců některé známé firmy rozhodly z ČR odejít, je dost možné, že se jim povede, bohužel "lépe" jen o pár kilometrů za našimi hranicemi. To by nás ovšem nijak uklidnit nemělo. V debatě zazněla neověřená informace, že v ČR působí v této oblasti lidé, kteří mají za hranicemi zakázanou podnikatelskou činnost. Je-li to pravda, jak nebo spíše proč je to možné? Jednotný evropský trh takto prostě vypadat nemůže.  Komisař Mimica správně poznamenal, že za vymáhání spotřebitelských práv jsou zodpovědné jednotlivé členské státy a jejich dozorové orgány. Kde však může Evropa pomoci, je nezbytná koordinace jejich činnosti a výměna zkušeností s těmi, u nichž vymáhání  funguje lépe a kde mají léty ověřené praktické zkušenosti s potíráním nekalých obchodních praktik vůči spotřebitelům. Tato spolupráce je naprosto nezbytná.  Naši nebo cizí Šmejdi prostě nesmějí  využívat skulin různého výkladu evropských norem, nezřídka ovlivněných místními "poměry". I o tom je přeci fungující stát ve společné Evropě, kde budou platit jasná pravidla.