Kdo to nezažil na vlastní kůži, nejspíš si odpoví, že půjde přece k jinému lékaři. Jenže ono to bohužel tak jednoduché není, a spíš je to sen, který má k naší každodenní realitě hodně daleko. Stačí se podívat jak lidé už i na sociálních sítích pátrají po lékařích, kteří by je vzali do péče. Ukončit lékařskou praxi bez náhrady a jakéhokoliv nástupce je vcelku snadné, pacienti jsou na tom o poznání hůř.

Pokud se tedy lékař rozhodne, že skončí svou praxi (ať už je důvodem pokročilejší věk, onemocnění, i nezájem nástupců), má fakticky jedinou povinnost. Ohlásit tuto skutečnost na příslušném odboru krajského úřadu. Ten v zákonné lhůtě zruší jeho registraci. A je to. Víc nic.

Pojišťovny, se kterými má onen lékař či lékařka uzavřenou smlouvu a o jejichž pojištěnce/pacienty se stará, by se o ukončení praxe měly dozvědět šest měsíců předem. Někdy tuto informaci dopředu ovšem nedostanou vůbec, což se prý děje docela často, a pacient je postaven před hotovou věc. Tedy před zavřenou ordinaci.