Tahle myšlenka jistě mnohým mluví z duše a zní zcela logicky. Ale… všechno může být i docela jinak. V demokracii o tom, kam má společnost jako celek směřovat, rozhodují lidé. Občané. Zdroje jsou, jde o priority.

Mám takový pocit, že tahle jednoduchá věta, kterou vyslovil kdysi před lety premiér Špidla, byla až hystericky zesměšňována a překrucována právě proto, že je to prostě pravda. Lidé o politických prioritách, vlastně o tom, na co, kolik a z čeho, rozhodují ve svobodných volbách. Politici, jako demokraticky zvolení zástupci občanů, pro svou vizi a priority dostávají mandát tímto směrem společnost vést a svou vizi uskutečnit.

Pokud se ovšem letitou masáží dělá z voleb (tedy z voleb společenských priorit) fraška, kde se misto politických témat řeší, kdo má jakou pihu nebo milenku, kde se z politiků dělají (ať již opravněně, či nikoliv) korupčníci a s nimi všichni jejich spolustraníci, kdy se chytá za slovo a pitvá se každý neobratný výraz, kdy se řeší kdejaký lidský poklesek podle úsloví, kdo chce psa bít…, vede to k všeobecné frustraci a otrávení lidí.