Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové. Při projednávání tohoto tisku v prvém čtení jsem říkal před touto Poslaneckou sněmovnou, že mám do značné míry slavnostní pocit, protože jsem nebyl v tomto sále při první Ústavy České republiky a že tento dokument v mnohém skutečně ústavou, ale v tom finančním smyslu, je, čili že je to velmi významný moment.

Nevím, do jaké míry tento slavnostní pocit mohu sdílet, protože v této chvílí není ani jasné, jestli sociální demokracie takový návrh podpoří, nebo je více méně jasné, že takový návrh nepodpoří, takže není ani jasné, jestli návrh bude přijat.

Myslím si, že to, co se nám tady kolegové ze sociální demokracie snaží namluvit je, že je to nějaký návrh exotický, zvláštní, netypický, že v podstatě nemá téměř nikde obdoby, a přitom platí v zemích, které považuji v otázce rozpočtové discipliny za země vzorové. Platí v Německu, Rakousku, Švýcarsku, Polsku.

Mně to připadá jako reprezentativní množina. Dokonce vyslovím tezi, že existuje určitá míra přímé úměry mezi tím, jestli země takový dokument mají a jsou rozpočtově disciplinované, mají zdravou ekonomiku, a nebo takový dokument nemají a zdravé příliš nejsou a zdravou ekonomiku nemají.