Restituční zákony v zemědělství přinesly od roku 1990 mnoho změn. Rolníci začali hospodařit na cizích pozemcích, v cizích budovách, za komerční nájmy. Kvůli takto vzniklým vysokým nákladům nebyli mnozí z nich schopni generovat zisk a zanikli. Šlo o schopné lidi, kteří farmaření rozuměli, přesto ale takto o svoje živobytí přišli. Kravíny a teletníky neměly čím krmit. Začalo masívní vybíjení krav a dojnic.

Dělají si z nás svůj odpadkový koš

Oproti jiným zemím, které vstoupily do Evropské unie, nevymohly předchozí vlády pro naše zemědělce žádné výhody. Ty si prosadilo Chorvatsko a Polsko. V Česku byly supermarkety zaplaveny produkty z Německa, Francie a Polska. Ti všichni u nás našli odbyt pro své výrobky s nižší kvalitou. EU pomocí dotací řídí zemědělství v Evropě a Česko přišlo o potravinovou soběstačnost. Naše zemědělství bylo zničeno. Bez dotací dnes zemědělské rodinné podniky a farmy nepřežijí. Od té doby je Česko zaplaveno řepkou, jejíž objem vzrostl v roce 2018 na 412 tisíc hektarů, zatímco v roce 1980 byla pěstována jen na 64 tisících ha. Z pěstování řepky se stal výnosný byznys.

Po umělých hnojivech půda jílovatí a ztrácí úrodnost

Půda se přestala hnojit organickým hnojivem a úrodnost zemědělské půdy klesla na minimum, což má devastující dopad na životní prostředí. Umělá hnojiva nás za několik let mohou přivést až k potravinové krizi. Půda se po nich stává jílovitou a časem minimálně úrodnou. Při suchém počasí vidíme na poli hluboké praskliny, které by nebyly při organickém hnojení. Půda je kontaminována chemií a ta se dostává do rybníků a řek. S úbytkem humusu tedy mizí i půdní organismy jako například žížaly, stonožky nebo bakterie. Plodiny jsou zranitelnější vůči škůdcům, snižuje se kvalita zeminy a půda umírá. Zemědělská půda je při dálnicích často zastavována továrnami. Ekologové upozorňují, že by se měly více využívat plochy po zchátralých objektech, což by bylo ovšem více nákladné, a tak raději staví na orné půdě. Každý den mizí pod halami 25 hektarů.