Senát jako celek podpořil před 2 měsíci novelu zákona o valorizaci důchodů. V diskusi se však objevovala řada názorů (včetně mého ZDE), že se jedná o dvojnásobné porušení ústavnosti (legislativní stav nouze a retroaktivita). A tak 12 senátorů hlasovalo proti, 12 se zdrželo a několik vytáhlo hlasovací karty. A dokonce i řada těch, kteří hlasovali pro schválení, uvádělo, že o ústavnosti má rozhodnout Ústavní soud.
Prezident republiky následně zákon sice podepsal, ale současně se vyslovil, že má o jeho ústavnosti pochyby, a že v případě, že tak neučiní ANO, podá podnět k Ústavnímu soudu sám.
Podání návrhu na zrušení novely zákona od počátku avizoval opoziční poslanecký klub ANO. Osobně nepovažuji ústavní podání na zrušení zákona ze strany výlučně poslanců ze strany hnutí ANO za příliš vhodné, protože se do něho kromě ústavních aspektů nutně promítá politický boj opozice s koalicí a nález ÚS tak bude nepochybně veřejností takto chápán. V případě zamítnutí podání bude obviňován pozměněný ÚS, že jen slouží vládě 5K, v případě zrušení zákona jako fatální vítězství opozice nad 5K.
Naopak ústavní podání ze strany skupiny senátorů osobně považuji za velmi vhodné, neboť Senát je ústavní pojistkou demokracie. Ať by již byl nález ÚS jakýkoli, byl by chápán i ze strany veřejnosti jako autoratitivní rozseknutí otázky, kde jsou ústavní mantinely.
Podnět k přezkumu ústavnosti se nemůže (neměl by se) dávat na základě politických názorů a přesvědčení, ale výhradně na základě právního názoru, že je věc ústavně sporná či dokonce protiústavní. Dokonce jsem toho názoru, že v případě, že je senátor o neústavnosti přesvědčen a to já v tomto případě jsem (byť se pochopitelně mohu ve svém názoru mýlit), je podání či připojení se k podnětu k přezkumu Ústavnímu soudu naplněním ústavního slibu senátora.
A tak jsem dospěl k názoru, že se pokusím o podání kvalitního návrhu ze strany Senátu (skupiny nejméně 17 senátorů). Příprava textu trvala několik týdnů. Když jsem se ale ve čtvrtek 4. května dozvěděl, že poslanci hnutí ANO opravdu podají podnět v pátek 5. května, rozhodl jsem se ho podat prostřednictvím právní kanceláře ještě týž den 4. května. Je totiž strašně důležité, kdo podá podnět první. Podnět toho druhého se formálně zamítne a jen se přiřadí jako vedlejší účastník k tomu prvnímu. Sice se přihlíží i k jeho argumentům (ty ústavní v tomto případě by byly ale stejné, legislativní nouze a retroaktivita), nicméně jednalo by se o návrh toho prvního. A o tom, že by bylo vhodnější, aby se jednalo o návrh skupiny senátorů a nikoli o návrh poslanců jedné opoziční strany, jsem již psal výše.
Podaný návrh však nemohl obsahovat podpisovou listinu s podpisy nejméně 17 senátorů, neboť ze středy 3. května, kdy probíhala jednání některých výborů a já se nemohl potkat zdaleka se všemi kolegy, jsem jich měl 10 a tudíž měla být podpisová listina doplněna až během jednání pléna.
Bohužel se však na počet 17 doplnit nemohla. Několik kolegyň a kolegů, s jejichž podpisem jsem počítal, mě sdělilo, že svůj podpis nepřipojí, protože podnět podali i poslanci hnutí ANO (byť jako druzí), intenzivně jsem bez výsledku komunikoval s obrovskou řadou dalších, a tak dospěl k tomu, že počet může činit maximálně jen 16. V situaci, kdy neexistovala šance na získání 17 podpisů, právní kancelář, v pondělí 8. května, datovou schránkou vzala podání zpět.
Protože mluvčí ÚS již hned v pátek 5. května prozradila podání ze strany senátorů 4. května, vrhli se na mě masově novináři. S ohledem na výše uvedené jsem odmítl záležitost jakkoli komentovat s tím, že se vyjádřím ve čtvrtek 11. května odpoledne, což mj. tímto činím. V té době jsem ještě počítal s tím, že 11. května listina s podpisy nejméně 17 senátorů již bude na ÚS. Namísto toho jsem byl nucen sdělit, že podání na Ústavní soud z 4. května bylo pro nedostatečný počet podporujících senátorů vzato zpět.
Podaný a poté zpět vzatý návrh je pro zájemce k dispozici ZDE.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
vipera
