Děkuji, paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové,

prakticky bez výhrad lze souhlasit s hlavními tezemi tohoto návrhu nařízení o opatřeních na zajištění bezpečnosti dodávek plynu a nařízení o podmínkách přístupu k plynárenským přepravním soustavám, kterými jsou modernizace a rozšíření infrastruktury pro tekutý zemní plyn LNG, diverzifikace zdrojů přepravních tras plynu, snížení závislosti na třetích zemích, dostatečná naplněnost skladovacích zařízení tedy zásobníků plynu a solidarita ve sdílení skladovacích zařízení tedy zásobníků plynu. Přesto si ale neodpustím několik poznámek pod čarou.

Základním problémem tekutého zemního plynu je to, že na území Evropské unie není dostatek kapacitních terminálů, které by umožňovaly skladování a přečerpávání tekutého zemního plynu z námořních tankerů na jeho dopravu do místa spotřeby. Česká republika dokonce nevlastní žádný terminál. Za druhé je třeba se zamýšlet nad tím, co míníme oněmi třetími zeměmi. Z definice našeho Ministerstva vnitra totiž vyplývá, že třetími zeměmi jsou všechny země mimo země tvořící evropský hospodářský prostor, což je 27 zemí Evropské unie, Island, Lichtenštejnsko, Norsko, Švýcarsko. Také postavení Spojeného království po Brexitu netuším, ale i když již není členem Evropské unie, předpokládám, že součástí evropského hospodářského prostoru ano.

Bohužel s doplňováním zásobníků zemního plynu jsme asi trochu pozadu. Navíc německá energetická společnost RWE zahájila proces prodeje šesti zásobníků plynu, které vlastní na území naší republiky. Jejich kapacita je 2,7 miliard kubíků plynu. Je schopna pokrýt dvouměsíční potřebu České republiky v zimních měsících. A je tedy namístě položit si otázku, jestli se k tomu naše vláda postaví aktivně, nebo bude jenom přihlížet.