Pane předsedající, děkuji. Dámy a pánové, dovolte mi, abych vás seznámil s důvody, které nás na výboru vedly k tomu, že jsme přinesly dnes další usnesení k projednání pléna Senátu, a sice k podpoře Ukrajiny. Cílem tohoto usnesení je, abychom se nejenom vrátili k tomu, co se děje na Ukrajině, ale zároveň abychom si položili otázku, jak jí účinně pomoci. 

Usnesení, které máte před sebou a které navrhuje výbor pro zahraničí, obranu a bezpečnost, jsme projednali na přítomnosti vlády, armády, zpravodajských služeb. A vycházeli jsme z informací jednak z bojiště, jednak z místa, a jednak z prostředí administrativy České republiky jsme získali proto, abychom vládě vyslovili další podporu. Nejenom v humanitární pomoci, ale v dodávání výzbroje, protože i vláda v těchto citlivých otázkách musí být také kontrolována parlamentem. A v případě, že to seznáme jako důležité, také podporována. My jsme některé z těch informací získali a musíme říci, že vláda byla nejenom velmi rychlá v té pomoci, ale také velmi účinná.

Patřila k těm vůbec prvním, které vyzbroj na Ukrajinu začaly dodávat. Vojenský materiál nejprve, ale potom i těžší zbraně. A chceme vládě za to nejenom poděkovat, ale vyslovit také další podporu. Někteří říkají, abychom náhodou se do toho celého konfliktu nezapomněli podívat i z hlediska mezinárodního práva, tak si to tedy připomeňme. Ukrajina totiž z hlediska mezinárodního práva dnes je v pozici státu, který musí zabezpečit svoji sebeobranu v souladu s Chartou Organizace spojených národů článku 51. To znamená, dodávat zbraně Ukrajině z hlediska mezinárodního práva znamená, že v souladu s principy OSN si členské státy mohou navzájem vypomáhat s obranou, a to individuálně, nebo kolektivně. Přesně to dneska Česká republika dělá. Dodáváme zbraně, dodáváme humanitární pomoc, dodáváme finanční pomoc nebo pomáháme uprchlíkům. Členské země OSN tak pomáhají státu, který byl nespravedlivě napaden, v tomto případě Ruskou federací. Ta pomoc, kterou Ukrajina dostává, ale nemůže být jenom dnes. Musí být také do budoucna. To je druhá věc, kterou jsme v tom usnesení připomněli a zdůraznili, a to je evropská perspektiva pro Ukrajinu včetně statusu kandidátské země. Třetí věc, o které tam mluvíme, je, že kritizujeme zločiny, kterých se ruské jednotky dopouštějí při této operaci, které jsou válečnými zločiny. A které, protože se odvíjejí na základě etnicity, jazyka, příslušnosti, místa bydliště, tak v podstatě nesou znaky genocidy. Proto i slovo genocida v tomto případě užíváme. Nejsme sice soud, nejsme mezinárodní tribunál, ale jsme suverén, jsme parlament svobodné země. A vyšetřování těchto zločinů může pomoci také tím, že o nich budeme mluvit v tomto smyslu. A nakonec v tom usnesení dáváme velký důraz na to, aby Ukrajině pomáhaly i další země. Ostatně za chvilku to usnesení přečtu. Přečtu ho v podobě, kterou jste dostali na stoly. Jeho název navrhujeme, aby byl: „usnesení Senátu Parlamentu České republiky k podpoře Ukrajiny“. A teď ho načtu beze změn:

„1. Senát Parlamentu České republiky striktně odsuzuje brutální agresivní válku Ruska proti Ukrajině, která už trvá 77. den a v níž Rusko hrubě porušuje mezinárodní konvence a mezinárodní humanitární právo, a zároveň podlamuje schopnost OSN řešit tak rozsáhlý vojenský konflikt.

2. Senát oceňuje, že: