Senátor Fischer: Máme rekordně krátký čas na to, abychom zvážili všechna pro a proti

Vážený pane předsedající, vážená paní vicepremiérko, paní ministryně, dámy a pánové.

Jednáme o daňovém balíčku a přitom víme, že do 1. 1., kdy by ten balíček, ty zákony, ty změny v zákonech měly začít platit, zbývá, jak nám paní ministryně sama připomněla, 20 dní. To je historická chvíle. Máme rekordně krátký čas na to, abychom zvážili všechna pro a proti. Historická chvíle je ale také v tom, že mezi nás, aspoň na pár okamžiků, přišel předseda vlády ČR. Toho si samozřejmě vážíme, budeme ale rádi, když k nám cestu najde i příště, a to na delší dobu, aby mohl reagovat. On totiž dnes asi měl skutečně důležitý program, ale v případech, kdy jsme ho zvali v minulosti, neodlétal do Bruselu, ale pobýval na Malé Straně, to znamená kousek od nás. Proto bychom rádi, aby se k nám vrátil v nejkratší možné době.

Podívejme se totiž na situaci, v jaké se dnes naše země nachází a jaký je kontext jednání o změnách v daňových zákonech, které dnes budeme svým hlasováním měnit, respektive o nich rozhodovat. Krize v naší zemi totiž trvá už několik měsíců. Je to krize spojená s výskytem pandemie koronaviru. My zatím nevíme, kdy skončí. Ta krize ale musela zmobilizovat celou řadu zdrojů v naší zemi, a to nejenom, zdaleka nejenom rozpočtových.

Vláda se za tu dobu zatím nenaučila situaci efektivně řídit. Dokonce obchází vlastní systém opatření, který si zvolila. Jako kdyby podcenila přípravu na další vlny pandemie. Jsou dnes země, ve kterých se mluví nejenom o 2., ale už i o 3., o 4. a dalších vlnách. Ani po dlouhých měsících pandemie nikdo pořádně neví, co zítra vláda ohlásí a čím se ve skutečnosti bude řídit. Celé skupiny obyvatel, odvětví, naši podnikatelé nebo zaměstnanci jsou v mimořádně složité situaci, protože ta nejistota trvá, my zatím čekáme, až bude konečně k dispozici např. vakcína a my uvidíme světlo na konci tunelu.

I proto je tak důležité, že právě o daňových změnách rozhodujeme ve chvíli, kdy vláda navrhla rozpočet s rekordním deficitem. Musíme si položit otázku, jaké další zadlužování naše ekonomika unese a do čeho ty prostředky budeme investovat. Pan premiér totiž ne vždycky dokáže vysvětlit s trpělivostí, nejenom zákonodárcům, ale i občanům, co vlastně vláda připravuje. Navzdory tomu všemu by vláda, kterou bych já osobně jen s nelibostí pověřil řízením mnohem menších projektů, než je národní hospodářství, podniká i další velké kroky. Připravuje například tendr na stavbu nového jaderného reaktoru v Jaderné elektrárně Dukovany, a to v situaci, kdy skutečně ještě neodpověděla na všechny otázky. Nejedná se pouze o otázky rozpočtu, ale především bezpečnosti.

Sečteno a podtrženo, vláda, která by měla být lidem oporou, místo toho vzbuzuje obavy, neodpovídá na celou řadu výzev současnosti. Dokonce zmátla už i ty, kteří se zkoušeli řídit například tím systémem, kterému se říká zkratkou PES. Stejný zmatek, aby toho nebylo málo, provází také příprava rozpočtu a daňového balíčku, o kterém je dneska řeč. Jak jinak si totiž vysvětlit stav, že Poslanecká sněmovna včetně vládního hnutí ANO přijímá návrh, proti kterému dnes vystupuje paní ministryně financí a žádá nás o jeho opravu.

Jistě, ve sněmovně se leccos dá prohlasovat, když je pozdní hodina, ale z hlediska formálního tady několik věcí stojí za pozornost. Já na ně chci upozornit.

S daňovým balíčkem totiž přichází celá řada návrhů, které předložil poslanec Andrej Babiš. Bezpochyby vstoupí do dějin, že tento muž, který o parlamentu už tolikrát mluvil jako „o zbytečné žvanírně“, nyní přichází jako poslanec a mění i to, co by jako předseda vlády asi nestihl, nebo nemohl prosadit. Návrh premiéra by totiž přece musely dostat k vyjádření nejrůznější resorty, například i Národní rozpočtová rada, Legislativní rada vlády a další, a jako premiér by tedy nemohl předložit něco v takovéto podobě.

Jistě, můžeme mluvit o tom, jak se k těm omylům nebo k tomu výsledku nakonec sněmovna dostala. Ale pan premiér by přece musel ke svým návrhům, které předkládal, doložit zdroje, aby ukázal, jak bude kompenzovat případné propady v příjmech, respektive, kde si na to vezmeme. Pan premiér, tím, co navrhl, prohlubuje dlouhodobý strukturální deficit, který bude velmi těžké odstraňovat. Využívá svého poslaneckého mandátu, provádí kličku, která by možná na fotbalovém zápase zaujala, ale která nesvědčí o péči řádného hospodáře. Spíše připomíná příručky z vedení volebních kampaní.

Jak to přeložit do běžné řeči? Sněmovna parlamentu schvalovala poslanecké návrhy, které nebyly otestovány, propočítány vládní expertizou, a to je přece chyba. Pokud mezi základní principy vlády práva patří předvídatelnost a pokud stále platí, že každý návrh rozpočtu je proces, v němž je potřeba, aby instituce doložily v rámci role, kterou mají splnit, kde se na ty výdaje seženou zdroje, pak není čestné a není ani možné, aby předseda vlády pomíjel tuto svoji roli a předkládal návrh zákona pouze jako poslanec. Navíc, aby předložil něco, co předem důkladně nebyl projednal se všemi dotčenými. Ale to není všechno.

Vláda nedokázala připravit do parlamentu návrh na změnu daní s vyčíslením, odůvodněním a jasnými podklady o tom, jak tento deficit bude hradit. Premiér změnu daní předložil jako poslanec, jenže místopředseda vlády Hamáček udělal také něco podobného. Ano, i on předložil jako poslanec návrh, a to dokonce svůj vlastní. Pánové poslanci si začali rozdělovat hřiště, zapomněli, že mají odpovědnost ve vládě. Ale taková vláda, která nevládne, patří do starého železa.

Situace, do níž jsme se tím pádem dostali, je proto velmi vážnou zprávou pro občany České republiky. Vláda přestala rozhodovat ve sboru, poslanci soutěžili se svými návrhy samostatně. A to dokonce vláda nenašla shodu ani nad něčím tak důležitým, jako je rozpočet, protože vláda rozhoduje jako celek. Jako instituce státu společně. A to přece platí nejenom u zákonů, ale u rozpočtu dvojnásob.

Toho času jeden premiér, jeden vicepremiér, dva poslanci před hlasováním nenašli shodu, předstupují před poslance, aniž by vysvětlili dopady a propočty všech variant, a dokonce se vydávají různými směry. A tak se stalo, že pan premiér přestal v tu chvíli spolupracovat s předsedou vládní ČSSD, vládní koalici vyměnil za ad hoc parlamentní spojení s jinými parlamentními subjekty.

Pokud je základním rysem právního státu odpovědnost exekutivy za správu země a pokud k tomu patří, že vláda se chová předvídatelně a podle toho navrhuje změny v zákonech, což v případě těch rozpočtových nebo daňových například znamená, že nalezne odpovídající příjmy pro navrhované změny, pak nám pan poslanec Babiš předvedl světový unikát. Je mi líto, že u toho musíme asistovat, protože situace, do které se Česká republika v tuto chvíli dostala, je nedůstojná a je velmi citlivá. Náklady totiž budeme platit všichni, pokud uděláme další chyby.

Připomíná mi to jednu klasiku z české literatury minulých staletí. To dílo, román o tragickém osudu pražského kupce s prvky naturalismu, se jmenuje „U snědeného krámu“. Jeho autorem je Ignát Herrmann. My skutečně můžeme být brzy „U snědeného krámu“, protože nebude z čeho rozdávat.

Co říci závěrem? Mám asi 6 bodů.

Zaprvé, nedávno jsme tady měli předsedkyni Národní rozpočtové rady, paní Evu Zamrazilovou. Vzpomeňte si, že v rozpravě, kterou jsme s ní vedli, která byla velmi inspirující, nám nabídla několik příkladů dárků, předvolebních dárků, na které bychom měli být citliví, abychom je nenechali procházet kolem sebe bez reakce. Mám za to, že bychom měli zkoumat i ty daňové změny v zákonech touto optikou, protože tam možná některé předvolební dárky také najdeme. Problém u dárků je, že je někdo musí zaplatit.

Zadruhé, ti, co měli a mají stále ještě v programu politických stran přípravu na přijetí jednotné měny v rámci eurozóny, ti by měli začít možná pomalu studovat ty propočty. Protože vstup do eurozóny se možná po přijetí těchto daňových reforem vzdálí. Ti, co naopak vstup do eurozóny neberou jako prioritu, by měli ale také zpozornět. Protože paní předsedkyně Národní rozpočtové rady nás tady varovala. Ekonomiky, které zůstanou stranou eurozóny, mohou mít z různých důvodů pomalejší vynořování do těch předkrizových čísel, která byla v rámci ekonomického růstu tak bezprecedentně zajímavá a o kterých se nám možná bude jenom zdát a po kterých se nám bude stýskat.

Za další. Mluvili jsme o penzijní reformě s paní předsedkyní. Právě nutnost připravit se na stárnutí populace je tak významným apelem na každého, kdo zasahuje do výdajů státního rozpočtu, že bychom si měli položit otázku, zda náhodou jsme něco nepřeslechli a zda například pan premiér dnes nezapomněl mluvit o nezbytné reformě důchodů, která nás čeká a na kterou budeme potřebovat zmobilizovat nejenom politický, ale především rozpočtový kapitál, se kterým budeme moci pracovat.

Možná jsme si dneska všimli, že paní ministryně nejenom tady, ale v posledních dnech používá výraz „daňový mix“. To je možná pro veřejnost důležité spojení, protože za daňovým mixem, rozuměno za daňovým mixem příští vlády, která teprve přijde, se skrývá tvrdá realita výrazného zvyšování daní, které přijde naprosto neúprosně. Ti, kteří mají za svůj cíl prorodinnou politiku a radují se, že možná dostaneme nějaké možnosti na odpočty na člena rodiny, abychom podporovali rodiny, zaplaťpánbůh za to, by měli také zbystřit, protože je potřeba, aby svým dětem začali vysvětlovat, že ty peníze zaplatí oni a jejich děti, to znamená naši vnuci. I tak může vypadat dopad opatření, o kterých dnes rozhodujeme.

Ti, kteří se radují z toho, že kraje a obce dostanou aspoň něco z těch kompenzací, o co přišli, by také měli zpozornět, protože skutečná autonomie pro samosprávu přece nevychází z toho, že každý rok čekáme před ministerstvem financí, jak nám šéf resortu, nebo šéfka resortu zvýší rozpočty. Ta skutečná autonomie samosprávy vychází z důkladné reformy, např. právě toho rozpočtového určení daní, o němž jsme také dneska mluvili, a ještě mluvit budeme.

Teprve ve chvíli, kdy samosprávám dáme dostatek autonomie, tak jim dáme také dostatek důstojnosti a sebevědomí, abychom se neobávali toho, co přijde napřesrok, když dnes dostaneme, tuším, 80 %. Možná bychom se mohli divit, že to bude vždycky každý rok stejný příběh, klepání na dveře a žmoulání čepice, protože budeme čekat, co ze státního přijde. Změňme ten systém tak, aby naše samosprávy byly více autonomní a nemusely čekat na to, co jim vláda laskavě přiklepne.

Nakonec ty, kteří se radují z toho, že bude na investice, jsem chtěl varovat. Ono rozhazovat peníze z vrtulníku je metoda, která také existuje, která je známá z makroekonomie. Ale byl bych ve velkých obavách, aby tyto peníze například šly na projekt kanálu Dunaj – Odra – Labe nebo na něco dalšího. Protože pak z České republiky zůstane skanzen, rychlé dráhy rychlovlaků v Evropě nás budou objíždět velkou oklikou. Staví se už dnes obchvaty České republiky, aby se ostatní nemuseli u nás zdržovat průjezdem krásnou krajinou, která připomíná památkově chráněnou, skanzen připomínající rezervaci.

Dávejme pozor na to, jestli ty prostředky, které tolik potřebujeme, budou investovány do výzkumu, vývoje, do věcí, které nás přenesou do nového tisíciletí, abychom nezůstali zakleti v tom minulém.

Proto mi dovolte, abych připomněl to, co nám tady říkala paní předsedkyně, a to dokonce dvakrát, v nedávné době. Připomínám usnesení s číslem 451, které Senát, náš Senát, přijímal na 25. schůzi, která se konala 22. července 2020. V bodu III Senát, a dostalo to naprosto jednoznačnou podporu, vyzývá vládu, aby s velkou pozorností přistupovala ke klíčovým otázkám zjištění Národní rozpočtové rady, která sem přinesla zprávu o dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí. Nebylo to naposledy, protože není to tak dávno, kdy na 2. schůzi, 19. 11. 2020, ještě to není ani měsíc, tento Senát přijímá usnesení s číslem 46. Opět jsme podpořili, poté, co jsme si tady vyslechli šéfku Národní rozpočtové rady, tak jsme vyzvali vládu, aby dávala pozor, protože z hlediska zprávy o dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí jsme soudili, že je potřeba vládu vyzvat, aby „činila potřebné kroky a zabránila riziku postupujícího rozvratu veřejných financí s negativním dopadem na budoucí vývoj ekonomiky i životní úroveň občanů“.

Teď si položme otázku, co se stalo za ty tři týdny od tohoto hlasování, na kterém se shodlo zde přítomných 60 senátorů a dalších 6, 7 se zdrželo, nikdo nebyl proti. Co se za tu dobu změnilo? Položme se do toho času z hlediska dlouhodobých trendů a vyvarujme se kroků, které by zničily dokonce i to, co jsme pomáhali vytvořit naším apelem na odpovědné hospodaření. Mně to trochu všechno připomíná křivě založenou stavbu. Ten návrh, který jsme dnes dostali k diskuzi a který je zavalen doslova armádou opravářů, kteří přišli se 12, s 15 pozměňovacími návrhy, tak mně to všechno připomíná, že budeme zkoušet opravovat stavbu, která byla založena nesprávně.

Když založíme nesprávně stavbu, tak co na tom, když se budeme hádat o to, jestli ta stavba má dobrou fasádu nebo ne. Špatně založená stavba je nestabilní a bude mít ještě takové náklady pro každého z nás, že bychom si měli uvědomit, že je možná lépe někdy říct jasné slovo. Už chápete, že až přijde k hlasování návrh, který tady byl před chvílí předložen a který byl na zamítnutí tohoto návrhu, tak že se k němu připojím. Děkuji.