Uprostřed první světové války, 25. prosince 1914, se na západní frontě stalo něco, co dodnes působí neuvěřitelně. Vánoční zázrak. Vojáci britské a německé armády, jinak nepřátelé na život a na smrt, na Vánoce složili zbraně. Bez rozkazů shora, jen z vlastní vůle. Společně prožili sváteční den – zpívali, mluvili spolu, vyměnili si drobnosti a na chvíli zapomněli na válku.

Tenhle příběh si připomínám každý rok, protože ukazuje, že i v těch nejhorších časech si lidé dokážou zachovat lidskost. O to smutnější je, že po více než sto letech tuto schopnost v dnešních válkách zjevně ztrácíme. A právě to dává vánočnímu poselství z roku 1914 ještě silnější význam.