Milé dámy a vážení pánové, pokládám si za čest předložit návrh zákona o změně zákonů č. 245/2000 Sb., o státních svátcích a ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu, ve znění pozdějších předpisů. Jako čest to pokládám proto, že tento zákon předkládá 46 senátorů a senátorek. Navrhuje se jako další významný den stanovit 26. červen jako den odchodu okupačních vojsk. Název tedy je Den odchodu okupačních vojsk.

V současné době je v tom zákoně o státních svátcích 15 významných dnů z hlediska české státnosti, českých dějin a národního sebeurčení. Ten název jsme zvolili po diskusích v rovině obecné jako den odchodu okupačních vojsk. Jenom namátkou připomínám rok 1968, okupaci během 2. světové války, ale i švédskou invazi během 30. války nebo dokonce i ovládání Moravy Římany v markomanských válkách, možná před dvěma tisíci lety. Je tudíž pravidlem, že jakoukoliv okupaci provází utrpení většiny obyvatelstva, provázejí přirozeně i statečné činy. Proto chceme dedikovat tento významný den všem nadějím českého lidu na nový život po období nesvobody.

Celkem přirozeně jsme zvolili den, který se týká odchodu sovětských okupačních vojsk. Ta vojska tady byla téměř 23 let a na základě smlouvy mezi vládou Československa a vládou Sovětského svazu o podmínkách dočasného pobytu ze 16. října 1968 se na území Československa mohlo nacházet až 75 000 sovětských vojáků. V roce 1968 musela československá armáda vyklidit 33 posádek, 20 armádních skladů, čtyři letiště, tři nemocnice, a ke společnému využívání bylo určeno pět vojenských výcvikových prostorů. Sovětská armáda měla k dispozici také tři sklady jaderné munice, disponovala i chemickými zbraněmi. Střední skupina sovětských vojsk začala v uvedených lokalitách intenzivní výstavbu nových kasáren, skladů a dalších objektů, mj. také představovanými 3 000 nelegálních budovaných staveb.