Napsat na sociální sítě o někom, že je ruský kolaborant a ostuda, není nic výjimečného. Ale mít možnost říct mu to do očí je už lepší zážitek. Jak duel s panem Ševčíkem dopadl, si můžete pustit tady.

Když jsme pak šli ze studia, zkusil to na mě pan Ševčík po dobrém, že prý se v názoru na něm mýlím. Reagoval jsem, že se s ním vůbec nechci bavit. Upřímně jsem mu sdělil, že mě sere. Okamžitě otočil, že má na mě spousty kompromitujících informací a že mu můžu být vděčný, že je nepoužil. Jen jsem odvětil, že z něj strach nemám, a šel jsem si po svém.

Ale když zkouší zastrašovat mě, copak si asi dovolí na své studenty? Když jsem o zastrašování mluvil ve studiu, chtěl po mně důkaz. A pak mi ho takhle dal sám.