Jste-li český občan, žijete v zahraničí ve stejnopohlavním nebo heterosexuálním, avšak nesezdaném páru, stanete se rodičem jinak, než biologickou cestou (osvojením, adopcí apod.) a chcete se s rodinou vrátit domu do Česka, tak máte velký problém. Okamžikem překročení české hranice přestáváte být rodičem svého dítěte. České právo totiž zakazuje uznat zahraniční adopci či osvojení, je-li rodiči kdokoli jiný, než heterosexuální manželský pár. Je to obrovský exces v naší legislativě. Ve všech ostatních otázkách mezinárodního práva soukromého máme důvěru v soudní rozhodnutí jiných států, pouze v otázce rodičovství odmítáme taková rozhodnutí uznat, neodpovídají-li striktně českému hmotnému právu. 

Potřebu změny zákona konstatoval i náš Ústavní soud. Chopil jsem se té výzvy a připravil novelu zákona o mezinárodním právu soukromém, která tento striktní zákaz ze zákona vyjme a ponechá zcela v pravomoci soudů, zda takové cizozemské rozhodnutí je v souladu s našim veřejným pořádkem a zda ho tedy uzná, či nikoli. 

Můj návrh prošel prvním čtením v Senátu a zamířil do výborů. Zdůrazním, že navrženou změnu výslovně vítá náš Úřad pro mezinárodněprávní ochranu práv dětí. Dal k věci velmi precizně zdůvodněné odborné stanovisko, ve kterém vysvětlil, v čem je změna žádoucí a současný stav neuspokojující. Přesto tento návrh ústavně-právní výbor Senátu drtivě zamítl se zdůvodněním, že se jedná o zásah do vnitrostátního práva.