Je to ale mezisvět poskytující mi svobodu vnímání a nezatíženého přemítání. Touto, do jisté míry omluvou, mi dovolte, abych se dnes při této významné příležitosti konference o Janu Husovi připojil svým laickým pohledem.

Jedním z mých nejoblíbenějších zahraničních měst je Řím. Jezdím tam každý rok už po mnoho let, snažím se bydlet pokaždé jinde a poznávat toto věčné město. Před necelým měsícem jsem tam strávil týden. Bydlel jsem v sousedství Piazza Navona. Několikrát jsem šel přes blízké Campo de‘ Fiori, „pole květin“. Mám toto místo rád. Proměňuje se během dne doslova před očima. Nejkrásnější je dopoledne, kdy je zaplaveno tak pestrými květinami, že náměstí zahltí požárem barev.

Mám toto náměstí rád – a přesto, kdykoli do něj vstoupím, cítím jakýsi svíravý pocit úzkosti i smutku. Uprostřed té přepestrosti květů, odpoledních odpadků a krabic či večerní vůně špaget a vína stojí bronzová postava zahalená středověkou kápí. Giordano Bruno. Stojí na místě, kde byl roku 1600 pro své přesvědčení upálen. Jeho pravda se stala pravdou nás všech, jeho utrpení se stalo osudem nemnohým lidem, kteří měli odvahu pro svou pravdu i obětovat život.

Na podstavci pod sochou Giordana Bruna je několik z těchto statečných mužů vyobrazeno na osmi medailonech. Jsou to muži, kteří ve své době otřásali monolitičností světa ve jménu práva na své vidění pravdy, práva na poznání, ve jménu respektování dialogu. Stali se symboly nezkamenění lidského ducha. Mezi nimi je i náš Jan Hus. I když jsem byl v Římě vzdálen české krajině na dvanáct set kilometrů, vytanula mi na tomto místě otázka, kterou na konci 19. století položil Tomáš Garrigue Masaryk ve své eseji o Janu Husovi: „Co kostnická hranice znamená pro nás dnes?“ a dodává: „Neboť ta hranice není ještě rozmetána.“

Masaryk vnímal až bolestně, že ani téměř po pěti stech letech se česká společnost nevypořádala s osudem i odkazem Jana Husa. A jak jsme na tom nyní, o sto let později? Možná, že v odborné veřejnosti i přes čtyřicetileté komunistické zatemňování naší historie lépe, ale co znamená Jan Hus pro naši společnost? Co jako běžní občané víme o jeho výjimečném daru, příspěvku českého ducha západní civilizaci v podobě české reformace? Obávám se, že naše znalosti – a nejen v této věci – jsou jak v šeru rozhozené části puzzle, na kterých jen toulavý paprsek odhaluje torza historických událostí a duchovních struktur.