Zpráva o smrti Jaroslava Kubery mne opravdu velmi zasáhla. Byl to nejen můj kolega, ale také přítel. Vážil jsem si ho a vždy budu z mnoha důvodů. Byl to vždy rovný a férový člověk, který mi navíc jako první po mém zvolení do Senátu nabídl spolupráci. Byl pro mne také pomyslnou „garancí“, díky níž jsem vstoupil do klubu ODS.

Především to však byl člověk, který vnesl do Senátu zcela nový prvek – jakousi neformálnost. Byl velmi zkušeným politikem, který používal zdravý selský rozum. Nepouštěl se do planých slibů a populistických gest. Nebál se mluvit ani o nepopulárních nebo složitých tématech, která dokázal vysvětlit obyčejným lidem. Navíc svými výroky a historkami uměl často pobavit.