Ústavní stížnost na kontrolní hlášení, kterou iniciovala Strana soukromníků a ke které se společně se mnou připojilo celkem 21 senátorů, vyvolala křiklavé reakce těch, kteří si ji vzali jako vlajkovou loď svého politického tažení. Daňové podvody jsou nepřípustné a stát je musí rychle, účinně a tvrdě trestat. Je ale nemožné, aby pod pláštěm boje proti daňovým podvodům vláda a její protagonisté volili způsoby, které jsou za hranou a podle našeho soudu také protiústavní. To už jsme tu jednou měli, když si politici a jimi dosazování úředníci začali myslet, že jsou víc než ústava a mohou si správu státu ohýbat podle sebe a k prosazení svých vlastních zájmů.

Zapomínáme na to, že ochrana naší svobody a demokracie by měla být naši základní mantrou a že přeci nechceme žít v novodobé totalitě, ve které bude vláda a strana diktovat každý náš krok a na krk nám budou dýchat fízli a udavači. A to, že náš společný úder, který někomu ohrožuje vybudování „databáze snů“, byl silný a zasáhl do živého, potvrzují i hysterické reakce, ve kterých se mluví o lžích, ale třeba i policejní ochrance. A k tomu „čistě náhodně“ nahlášené finanční a jiné kontroly u řady soukromníků pak dokreslují tyto ryze estébácké metody. Ale já mám moravskou náturu a takových praktik se společně s dalšími nezaleknu. Naopak nás to jen utvrdí a posílí v našem snažení, ve kterém chceme dát stopku chtíči státu po pronikání do soukromí každého z nás. Chceme zabránit tomu, abychom se stali součástí matrixu, ve kterém bude každý občan přišněrován na server někde v Praze či Bruselu a zároveň ho bude stát každou sekundu doslova vysvlékat do naha.