„Žalobníček žaluje, pod nosem si maluje.“ Přesně tato říkanka se mi vybavila v okamžiku, když jsem zahlédl dopis hejtmana Jiřího Čunka, ve kterém si stěžuje premiérovi na chování předsedy ČSSD Jana Hamáčka a žádá ho o to, aby ze své moci sjednal nápravu. Ministr vnitra prý politicky zasahuje do chodu ministerstva, které před několika týdny konstatovalo, že způsob, jakým byl schválen investiční záměr nové nemocnice v Malenovicích, je podle všeho v rozporu se zákonem o krajích a porušením povinnosti kraje nakládat se svým majetkem transparentně.

Stejně jako za mých školních let, i teď je mi každý ufňukaný žalobníček pro smích. Hejtman asi neunesl tvrdou právní kritiku svého postupu a snaží se vytvořit dojem, že ministerstvo vnitra není žádnou relevantní autoritou, ale pouze nástrojem politického boje jeho předchůdců. Jenže jako již mnohokrát v minulosti, i tentokrát pouze odvádí pozornost od podstaty věci. Sám ze sebe dělá mučedníka a všechny, kteří nejásají pro jeho nápad s novou nemocnicí, šmahem ruky označuje za křiklouny, kteří jen politikařit, nemají odvahu rozhodnout a jen utápí peníze v opravách současné Krajské nemocnice Tomáše Bati.

Jenže tato silácká prohlášení klopýtají na jasných faktech. Všichni chceme pěknou nemocnici, ale všichni víme, že na nový špitál na zelené louce prostě nejsou a nebudou peníze. Všichni víme, že překotný způsob schválení nové nemocnice prostě „zavání“, a je proto dobře, že o jeho legálnosti rozhodne nezávislý soud. Všichni víme, že i kdyby se nakonec stavila nová nemocnice, konečný účet bude mnohem vyšší, než avizovaných 8 miliard Kč. Všichni víme, že extrémní zadlužení kraje by znamenalo absolutní ochromení jeho dalších výdajů a v případě problémů třeba i nucenou privatizaci nemocnic. A všichni také víme, že „super-špitál“ v Malenovicích odskáčou dnešní okresní nemocnice, ze kterých zůstanou jen polikliniky s doléčovacími a sociálními lůžky.