Vážený pane předsedající, vážený pane ministře a kolego senátore, vážené paní kolegyně, kolegové. Tento zákon je pro české zemědělce a české zpracovatele zákonem naprosto klíčovým. Tyto dva segmenty čekaly zhruba 8 let, než se k něčemu v legislativním procesu zkrátka vláda dopracuje. Ten zákon se nerodil lehce. A já bych tady na úvod vzpomenul to, co jsem včera vzpomenul na našem výboru.

Psal se rok 1994, ministrem zemědělství byl Josef Lux, bylo to někdy na podzim ve Větrném Jeníkově. Byla tam velká zemědělská sešlost. Větrný Jeníkov je místo, kde se pravidelně několikrát ročně konají významné zemědělské akce. Když to skončilo, tak si nás asi 15 vzal do salonku k diskusi. A položil nám otázku, co si myslíme, že bude největší problém velkého resortu v zemědělství v budoucnosti. Všichni jsme mu odpovídali, každým to viděl nějakým jiným způsobem. On nás vyslechl a řekl nám přibližně toto: „Pánové, máte v mnohém pravdu, ale já to vidím trochu jinak. Podle mého názoru" – a psal se rok 1994 – „podle mého názoru hlavní problém českého zemědělství bude boom potravinových obchodních řetězců."

Je škoda, že Josefa Luxe potkal osud, který ho potkal, protože tady na této epizodě nebo příhodě, která je opravdu pravdivá, se ukazuje, že ten člověk měl vizi a že zkrátka a dobře uměl. Já bych tady chtěl doplnit, mluvilo se tady o osmi obchodních skupinách a desetitisících zpracovatelů jejich dodavatelů, to znamená, obecně řečeno, potravinářů. To je jenom část potravinové vertikály. Ta základna, kde se vyrábějí suroviny pro zpracovatele, to znamená pro potravináře, oni z toho dělají potraviny, které prodávají obchodníkům, tak ta základna čítá zhruba třicet tisíc výrobních subjektů, od naprosto malých až po takové giganty, jako je třeba Agrofert. Ale není tady v republice jenom Agrofert.

Čili ta potravinová vertikála je tak postavena, že v čele na té špičce je 8 korporací, pod nimi je 10 tisíc potravinářů a tu základnu tvoří asi 30 tisíc subjektů. Nemusíme být ani žádnými velkými znalci ekonomy a nemusíme kolem toho mít podrobné znalosti, abychom už tady z tohoto poznali, kdo má asi tak v té vertikále rozhodující roli. Stoprocentně to nejsou potravináři, jak tady řekl předřečník, i když souhlasím s tím, že zájmy prvovýrobců a zájmy potravinářů jsou v mnohém protikladné. Ale ten, kdo v potravinové vertikále velí, to nejsou potravináři, ale to jsou obchodní řetězce. A obchodní řetězce...

Nejsou to tedy potravináři, ale jsou to obchodní řetězce. A přitom jsou to ty obchodní řetězce, kde hlavní roli, myslím si, že tak z 90 %, kdyby se to finančně spočítalo, jsou obchodní řetězce, které jsou v majetku zahraničního kapitálu. Čili kdyby se udělal nějaký příměr, tak obchodní řetězce pro mě – a znám tu situaci, byl jsem v tom – tak ty obchodní řetězce, to byly jednosměrné potravinové dálnice ze zahraničí do České republiky.