Vážený pane místopředsedo, vážený pane ochránce práv, milé kolegyně, vážení kolegové.

Protože se ta problematika, o které se pan doktor Křeček v některých článcích vyjadřoval, týká i města a obcí a velmi jsem ji sledoval, tak považuji za svou povinnost se k tomu vyjádřit, protože se nás to také jako měst týká. Asi to pravděpodobně potom schytám také.

Nejprve mi dovolte citaci z jednoho z těch článků, které jsem si přečetl vždycky, když vyšly v Právu, a už tehdy jsem si říkal, že je to možná odvážné. Takže citace: "Opět se dočítáme o tom, že v těchto lokalitách jsou v bytech plísně, problémy se zatékáním a shnilými okny, že čtvrtina obyvatel je nezaměstnaná a více než polovina má maximálně jen dokončené základní vzdělávání. Opět se dozvídáme, jak nová vláda slibuje, že situaci vyřeší, stejně jako všechny vlády předtím. A opět nám svá zjištění předkládá Agentura pro sociální začleňování, za jejíhož začleňování se počet vyloučených lokalit ztrojnásobil. Nic se nemění a začíná to být už skoro trapné. Vyloučené lokality vznikly masivně na počátku 90. let při privatizaci bytového fondu a rozpadu socialistického průmyslu. Romové byli řízeně stěhováni z center měst na okraj,“ vysvětluje v článku Martin Šimíček z Institutu pro sociální inkluzi.

Přiznání souvislostí mezi vznikem vyloučených lokalit a romskou menšinou je jen faktem, i když ji mnozí salónní ochránci lidských práv popírají. Slouží panu Šimíčkovi ke cti, ale zdaleka to nevystihuje realitu. Každý ví, že tyto lokality nebyly vždy vyloučené a staly se zdevastovanými a vyloučenými součástmi našeho života až činností konkrétních lidí. Každému musí být zřejmé, že i v článku uvedené vlastnosti obyvatel mají s vyloučenou lokalitou jen málo společného. Nikdo nepopírá, že v lokalitách bydlí chudí lidé, ale ty najdeme kdekoli v naší zemi. Nedevastují však bytový fond a vyloučené lokality nevytvářejí. Ve vyloučených lokalitách bydlí hlavně ti, kdo k jejich vzniku a existenci přispívají, a to rozhodující měrou.