Často chybí především čas a politická síla k tomu, aby se lecjaké chyby a omyly napravily. Myslím ale, že to, že to jde, se minulý týden jasně povedlo ukázat na příkladu mého návrhu novely zákona  o ochraně veřejného zdraví. Cílem mého předkládaného návrhu není útočit na povinné očkování, nýbrž napravit zjevné nelogičnosti v těchto dvou věcech:

První je úsilí zrušit požadavek na očkování při pořádání škol v přírodě a zotavovacích akcí. Jinými slovy povolení účasti neočkovaných dětí na školách v přírodě a letních táborech. Současná právní úprava je totiž rozporuplná. Děti se reálně pohybují ve školním kolektivu  - kromě prázdnin - po celý rok a z hlediska zákona neúplné očkování některých z nich není pro školní docházku problematické. Takovýto stav je bezpečný i z hlediska lékařské vědy. Samotná přítomnost několika neočkovaných jedinců v kolektivu totiž není z hlediska ochrany kolektivu problematická, jelikož ostatní děti očkovány jsou. Jako takové je chrání jak individuální účinky očkování, tak ty kolektivní, které zůstávají účinné, je-li očkováno alespoň 90 procent skupiny. Toto medicínské pravidlo platí jak ve škole, tak ve chvíli, kdy se děti mají vypravit na školu v přírodě či tábor. Zatímco si ovšem věda stojí za svým, v očích zákona se cestou na tábor či školu v přírodě z neočkovaného dítěte náhle stává osoba riziková a z kolektivu je vyloučena. U táborů se zákaz přitom týká pouze akcí o 30 a více dětech, trvajících 5 a více dní, na jiné typy akcí o jiném rozsahu se přitom zákaz vůbec nevztahuje. Takovýto přístup nemůže být z hlediska ochrany veřejného zdraví rozumně odůvodněn, proto navrhuji povinnost plného očkování pro účast na škole v přírodě nebo zotavovací akci zrušit.