Dobrý den, kolegyně, kolegové, pane ministře.
K této výroční zprávě vystupuji pravidelně. Její téma totiž považuji za naprosto klíčové. Vývoj v EU totiž vytváří naši každodenní realitu a zásadně ovlivňuje náš život. Dnes je to mnohem patrnější než kdy dřív. Zároveň se však obávám, že v posledních letech máme stále méně důvodů se domnívat, že zásahy z Bruselu jsou osvícené, nezbytné nebo že mají pozitivní dopady. Právě proto bychom měli vývoj v EU pozorně sledovat, podrobně analyzovat a také vědět, čím ČR přispívá, jaká je naše linie a jak se nám daří tu linii prosazovat. Bohužel stejně jako loňská zpráva nám v tom ta letošní, byť je mnohostránková, příliš nepomůže. K tomu, aby poskytovala objektivní obrázek o dění v EU a o naší roli tam, má totiž dost daleko.
Už minule jsem tady na tomto místě říkala, že autoři pro jednotlivé stromy nevidí les. Je to totiž kompilát sestavený ze zpráv jednotlivých ministerstev, jednotlivých úřadů a útvarů, které přistoupily k vytvoření této zprávy poněkud rozdílně a s různou mírou pečlivosti. Ve výsledku, když listujeme zprávou, tak čteme strohý popis desítek různých opatření, která jsou sice utříděna systematicky, ale tím jejich zpracování vlastně končí.
Chybí politická důležitost. Chybí zobecňování. Chybí vyvozování trendů. Analýza toho, kam se EU za uplynulý rok posunula. U některých položek najdeme vysvětlení české pozice a postupu vyjednávání. Takové kvalitnější partie se ovšem týkají zejména méně důraznějších, méně důležitých iniciativ. Například návrhu nařízení o opožděných platbách nebo o některých opatřeních v oblasti zemědělství. Zatímco ty velmi závažné, citlivé předpisy, jako jsou směrnice o energetické náročnosti budov, nařízení o obnově přírody či o emisních normách CO2 pro těžká vozidla, ty jsou odbyty jen jednou větou.
Pokud mám vybrat několik milníků loňského roku, které by si zasloužily podrobnější rozbor, pak jsou podle mého tyto. Migrační pakt, Green Deal, konkurenceschopnost, přijetí strategické agendy a navýšení víceletého finančního rámce. Vzhledem k nulové pozornosti k tomu, co říkám, nechám za sebou a nebudu se podrobně...
Děkuji. Migračnímu paktu jsem se věnovala na plénu 25. 1., tak to přeskočím. Ale pokud jde o Green Deal, tak loni došlo k přijetí významných návrhů, které byly předloženy za minulé komise. Bylo tak v podstatě dovršeno prosazení celého plánu a první generace opatření. Mě zejména zneklidňují čtyři. Nová směrnice o energetické náročnosti budov, která bude znamenat významné náklady pro občany i administrativní zátěž. A to nejen pro občany, i pro podniky a rozpočtové výdaje pro členské státy.
Zadruhé směrnice o náležité péči podniků v oblasti udržitelnosti, která přinese další administrativní zátěž a nové náklady velkým podnikům, které tyto nové náklady přenesou na spotřebitele. Zatřetí nařízení o ekodesignu, které otevírá cestu k přijímání tíživé regulace formou delegovaných aktů komise. A začtvrté nařízení o výkonnostních normách pro emise CO2 u nových těžkých vozidel. To je pro automobilový průmysl naprostá rána. Tématu konkurenceschopnosti jsem se věnovala na plénu 11. 6., tak to také vynechám.
A podrobněji se zastavím u dvou témat, o kterých jsem tady ještě nemluvila a které se moc na plénu Senátu nediskutují. Tím prvním je nová strategická agenda, která staví priority pro institucionální cyklus let 2024-2029. Libozvučně znějí ty tři pilíře. Svobodná a demokratická Evropa. Silná a bezpečná. A prosperující a konkurenceschopná. To zní všechno krásně, ale když čteme podrobněji ty řádky i to, co řádky obsahují, tak vlastně jde o pokračování vyjetých kolejí. Expanze unijní regulace, zásahy do fungování ekonomicky, méně prostoru pro členské státy.
A nakonec nejde o peníze nejvíc? Nakonec navýšení víceletého finančního rámce, tedy dlouhodobého rozpočtu EU, to bychom přece neměli brát na lehkou váhu, kolegyně a kolegové. Je to poprvé v historii EU, co si nevystačila s přidělenými penězi. Spotřebovala více než 64 miliard eur navíc. A to navzdory tomu, že nynější dlouhodobý rozpočet byl od počátku výrazně posílen nástrojem Next Generation EU, kvůli kterému jsme se společně zadlužili na mnoho desetiletí.
Co říct závěrem? Když jsme probírali předchozí zprávu, která se týkala roku 23, hovořila jsem o pokračování negativních jevů, o šikmé ploše dolů, o centralizaci, ideologizaci, o bohorovnosti unijních institucí. Ale zdá se při projednávání této zprávy, že tomu loni nebylo jinak. A přitom vzhledem k unijnímu bezčasí, vzhledem k tomu, že žádné zásadní změny na obzoru nejsou, bychom potřebovali asertivní, jasně definovanou českou politiku vůči Bruselu. Sama zpráva, kterou projednáváme, tím zatím ještě není. Mně se líbí malé drobné emancipační krůčky české vlády, ale moc bych byla ráda za větší, za odvážnější. Vládní politiku nezměníme snadno, ale kvalitu této výroční zprávy bychom mohli posunout výš.
Ráda bych vyzvala vládu, vím, že tady nejsem schopna jako jediná nezávislá senátorka prosadit doprovodné usnesení, jak jsem se už mnohokrát přesvědčila, ale vláda by měla zvlášť vyzdvihnout významné politické citlivé agendy a věnovat jim přednostní pozornost. Líbilo by se mi, kdyby u té příští zprávy bylo shrnutí pozice ČR, a to do jaké míry se nám ji podařilo ovládnout. V návaznosti na předchozí bod a to, jak odvážně, skoro pyšně pan ministr informoval o úspěších na minulé radě, pevně doufám, že takto se bude pokračovat i dál. A ponechám stranou hodnocení toho, kdo nás do té situace dovedl.
Zadruhé by vláda měla načrtnout základní trendy ve vývoji. Dobrá, možná jsme malý stát, ale někdo to udělat musí. Někdo by měl říct, kam by EU měla jít, abychom všichni nešli do pekel.
A zatřetí by možná zpráva mohla i obsahovat české neúspěchy, tedy to, o co jsme se snažili a co se nám nepodařilo.
Děkuji panu ministrovi, který třeba bude mít aspoň trochu vliv na to, co se objeví příští rok v té výroční zprávě. Děkuji, že jste mě vyslechli a že má slova berete vážně.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
