Jak jsem avizovala, tak nyní položím několik doplňujících otázek panu ministrovi. Týkají se zejména specifické situace v České republice. Myslím si, že možná nejen v České republice, která ale podle mého nenaplňuje cíl úpravy směrnice.
Jedná se o to, že v návrhu, který máte před sebou, byly použité jiné definice termínů, než jsou ve směrnici, a některé definice zcela chybí. A ono nám to opravdu trošku zamotalo výklad. Mně jde o to, sama ze své praxe znám místa – možná je znáte také – u mě je velká chemická továrna Precheza Přerov, která je skutečně zařazena do tohoto seznamu. A teď co se stane v případě – a to se stalo v sousední velké fabrice Strojírny Přerov, pokud tato firma pronajímá objekty, nebo dokonce prodala objekty různým uživatelům, provozovatelům, ale oni to fakticky nejsou uživatelé, provozovatelé. A dokonce v jednom objektu se nachází chemické látky, které jsou zařazené do takového seznamu.
Tady se říká, že jen ten provozovatel, který je nadlimitní, posílá hlášení kraji, který pak sleduje a vyžaduje bezpečnostní materiály. Ale jak je to v případě, kdy mám v jednom objektu takovéto provozovatele tři? A jsou to provozovatelé? To je právě otázka té definice. A vedle sebe – dokonce teď tady mám další kauzu, kde leží vedle sebe odpady, nebo řekněme chemikálie, hnojiva, která vůbec nejsou chráněná, ale jsou podlimitní. Jenomže v domino efektu, o kterém se ve směrnici hovoří, tak se má vyhodnotit, že může vzniknout řetězová reakce.
Stejně tak by se mělo hodnotit, jak na tom jsou sousední objekty. Proto se ptám, jak se v takovýchto případech bude postupovat. Podle mě formulace, které obsahuje zákon, nejsou pro naši právní úpravu, náš zákonný systém, dostatečné, aby byly jednoznačné, abychom tyto situace měli pod kontrolou. Situace, kde je v jednom závodě více uživatelů. Situace, kdy je dokonce v jedné firmě několik objektů vedle sebe, které užívá vždy někdo jiný.
Víte, problém je skutečně v definici. A já jsem se ptala na výboru, kdo za to odpovídá? A mně bylo řečeno, že provozovatel celého objektu. Jenomže provozovatel celého objektu někomu něco pronajal, a my mu nestanovujeme právo, aby si vyžádal informace o tom, jaké chemické látky tam budou ukládané.
Já si myslím, že to je otázka dalšího výkladu, ale opravdu já tam vidím velké riziko.
A riziko vidím také proto, že zrovna další případ, který musím jmenovat, nemohu jinak, jedná se o případ Lhenic, kde máme uložené, podle mého názoru, nadlimitní množství odpadu PCB. Jsou stanoveny přílohou zákona v kilech. Jsou stanoveny směrnicí. My tam máme tisíce tun různých zemin, které mají až gramové hodnoty těchto chemikálií.
Ptám se pana ministra, kdo zpracuje pro Lhenice bezpečnostní zprávu? Kdo zpracuje bezpečnostní opatření? Kdo bude bezpečnostní opatření vyžadovat? My tam nemáme v tuhle chvíli zřejmého provozovatele, resp. provozovatel říká, že mu to nepatří. Je to velmi vážná situace. K tomu se vrátím ještě v zákonu o odpadech. To je zrovna jeden z těch případů, o kterých vím, že bohužel takto funguje. Myslím si, že transpozice se snažila o to, aby odpovídala, nicméně neřeší specifické podmínky, které v České republice nastávají, a o kterých bohužel samozřejmě ministerstvo ví, a samo neví, jak je řešit, protože nemá zákonnou úpravu.
Takže to je moje otázka, děkuji.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
