Děkuji, pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Byla jsem to já, kdo v ÚPV navrhl zamítnutí toho zákona. Důvodem bylo, že koncepce jeho, zejména ve vztahu k té restituční tečce, ale jsou tam i další věci, které jsou velmi problematické, je v naprostém rozporu se setrvalou judikaturou Ústavního soudu, dokonce Nejvyššího soudu, a samozřejmě i Evropského soudu pro lidská práva.

V roce 2016 navrhnout, že, já nevím, za kolik let, protože je tam odklad o dva roky, čili v roce 2018 a dál, že se budou vyplácet za ty pozemky, které nebyly kompenzovány náhradními pozemky, ceny z roku 1991, je prostě nehoráznost! To je nehorázonost! A říkám, že to není jenom můj názor, opírám to právě o judikaturu, kterou jsem tady zmiňovala.

Už dnes Ústavní soud, je to nedávno, v podstatě v srpnu minulého roku, vynesl nález, kde tedy ti restituenti, nebylo jim vydáno to, co jim bylo zabráno, tudíž žádali finanční kompenzaci. A podle vyhlášky jim příslušelo 86 880 korun, byli to manželé, tak každému z nich tato suma. Nakonec zvítězil názor, který nejprve potvrdil soud první instance, který však zvrátil odvolací soud, a potom i dovolací soud potvrdil, a Ústavní soud to vrátil k rozhodnutí soudu první instance, že tedy ti manželé mají dostat skoro 3 miliony korun, 2 838 300 korun. Ve srovnání, v poměru ke 180 000. Tady se argumentuje ze strany ministerstva zemědělství, že se musí šetřit, že tedy oni už nechtějí dál vydávat ty zemědělské pozemky restituentům, protože prostě je půdy málo... A že tedy potom by ji stát musel nakupovat za drahé peníze.

Tak já říkám, pokud přijmeme tento zákon, tak se všichni budou soudit. A bude to nejen o tom, že se bude muset draze zaplatit, tedy ta původně zabraná půda, ale budou zatížené soudy, bude to mnohem větší práce a mnohem více peněz vynaložených, než by bylo, kdyby se tedy ten zákon se pokusil o nějaké opravdu slušné, podtrhuji slušné, vyrovnání s těmi restituenty.