Ministerstvo je už zveřejnilo. Na první čtení – zvlášť je-li i dostatečně naivní – se mu nic vyčítat ani nedá. Hýří načančanými obraty – o „usnadnění budoucí spolupráce“ i o tom, „aby se zajistilo, že všechny regulační požadavky budou splněny“.

Zásoby lithia na našem území jsou majetkem České republiky – všech jejích občanů bez výjimky.  „Memorandum“ však „spolupráci“, kterou slibuje „usnadnit“, pojímá jako vzájemný závazek s cizí soukromou firmou. A to v podstatě ve všech směrech, o nichž může být v dané souvislosti řeč. Počínaje „geologickým průzkumem lithiových rud“ přes „jejich těžbu, úpravu a následné hutní zpracování“ až po „průmyslovou výrobu konečných produktů“, ba dokonce „investice spojené s těmito aktivitami“.

Že nejde o čiré sondážní námluvy, signalizují už zlověstné formulace v preambuli. Zmiňují totiž „povinnosti České republiky plynoucí z mezinárodních smluv, kterých je smluvní stranou, a/nebo z členství v mezinárodních organizacích“ jako je „členství v Evropské unii“. A jmenovitě i „Dohodu mezi Českou republikou a Austrálií o podpoře a ochraně investic“ ze 30. září 1993 a Dohodu mezi oběma zeměmi o zrušení dvojího zdanění z 28. března 1995. Právě tím se vymezuje i rámec, v němž „oba účastníci deklarují svůj záměr projednat a prozkoumat možnosti budoucích dvoustranných dohod mezi českými orgány a společností European Metals Holdings Ltd.“. Zatímco tomu, kdo je majitelem zásob našeho lithia, se ponechává leda právo „možného zapojení českého státu jako kapitálového účastníka projektu European Metals Holdings Ltd.“