Příkladem je i Kolumbie. Tady to šejdířství koordinuje Bernard Aronson, „vlezlý neokonzervativní ´dozorce´ kolumbijské protipovstalecké války“. Pentagon tu má vojenských základen hned sedm – a poradců při kolumbijských ozbrojených složkách víc než tisíc. „Mírová jednání“ s vedením geril FARC trvala přes dva a půl roku. O třech z pěti témat, jež měla na pořadu, už dospěla k dohodě. FARC – proti příslibům „reciprocity“ - vyhlásila  jednostranné příměří. Vláda, dirigovaná americkými „poradci“, však - místo „ukončení leteckých úderů na tábory FARC“ – udeřila znovu. Jednání obou stran v Havaně ještě běžela, na „vesnice, kontrolované FARC, však padalo bomb ještě víc“. Z „mírových rozhovorů“ zůstala jen zástěrka nových „masakrů členů i sympatizantů FARC“. Gerila svými vstřícnými kroky režimu  usnadnila i „identifikaci svých předáků“ a „slídění kolem  základních táborů FARC“. „Mírové rozhovory“ se zvrhly v čiré   „propagandistické krytí“ války, mající likvidovat odpor proti „vojenským základnám Spojených států, lukrativním smlouvám těžebních společností a ´svobodnému obchodu´“.Bogotský režim a Velký bratr, co ho vodí na drátkách, razí „hřbitovní mír“.

Slepenec „mírových rozhovorů a brutální válečnické politiky“ si však nebrousí zuby jen na Kolumbii. Je osou „globálního politicko-vojenského tažení proti masovým lidovým hnutím, kladoucím odpor neoliberální ekonomické politice, válkám rozpoutávaným Spojenými státy a chomoutu smluv ve jménu ´svobodného obchodu´“. Vábničky „mírových rozhovorů“ jsou  „předehrou vojenské agrese a politické subverze“. Zvlášť všechny „levicové vlády, usilující o zlepšení vztahů se Spojenými státy“, tak musí počítat s tím, že tajenkou „vstřícné diplomacie“Washingtonu je snaha o „´změnu režimu´, korespondující s imperiálními zájmy Spojených států“. 

Dalším z těch, kdo jsou aktuálně na ráně, je podle profesora Írán. Tady jsou rubem „politiky dvojí tváře“ i „devastující války proti klíčovým regionálním spojencům“ Teheránu. „Sponzoring a dodávky zbraní teroristům, kteří napadli a bombardují Sýrii a Jemen“. „Expanze vojenských základen Washingtonu, obkličujících Írán“, „rostoucí přítomnost vojenského námořnictva v Zálivu“, „nové vojenské dohody s jeho monarchiemi“ i „přísun útočných zbraní Izraeli, který útokem na Írán otevřeně vyhrožuje“. A také „americké veto řady pokusů zbavitStřední východ jaderných zbraní“, zaštiťující „krajně pravicový, militaristický izraelský režim s enormním arzenálem jaderných zbraní“ (zatímco právo Íránu na jeho vlastní „deterent staví mimo zákon“).

„Mírové rozhovory“ s Teheránem jsou navíc i pláštíkem „časté špionáže íránských vojenských zařízení“ (v podobě „inspekcí Mezinárodní agentury pro atomovou energii, ovládané Spojenými státy“), aniž by jakékoli „reciproční inspekci podléhaly vojenské základny Izraele či klientských zemí Spojených států v Zálivu“. Washington si přitom nárokuje i „jednostranné ´právo´“ jednání s Teheránem kdykoli ukončit, a uvolnit si tak ruce k agresi.  

Přísliby „větší ekonomické spolupráce“ a „diplomatickými pukrlaty“ se neskrblí ani na čínskou adresu. Rubem je její „vojenské obkličování“ základnami, bobtnajícími v Austrálii, Japonsku a na Filipínách, i „sílící agresívní hlídkování v přilehlém vzdušném prostoru a námořních trasách“. Státní department poštívá čínské sousedy do sporů o linie pobřežních vod. Transpacifické obchodní partnerství (TPP) razí jako  podnik, v němž je Čína non grata. Téže strategii slouží i americké „smlouvy o jaderných zbraních, podepisované s Indií“.