Nebyl sice úplně dokonalý, ovšem tento zřetelný znak americké demokracie, který od počátku 19. století plně ovládli demokraté a republikáni, je samozřejmě demokratičtější, než-li jednostranický systém v Číně nebo v KLDR, a zároveň se zdá být stabilnější od evropského vícestranického parlamentního modelu.

Nicméně, během každých voleb, mnoho z nás má přímo hlodavý pocit, že tady není něco v pořádku ve chvíli, kdy se volební výběr v USA vždy smrskne pouze do dvou politických stran. Na druhou stranu komerční spotřební výběr je v Americe tak široký, až je to přímo zarážející. Je to docela divné, no uznejte, když ve volbách jsme omezeni k výběru možností A nebo B, ovšem jakmile vstoupíte do jakékoliv drogérie, pak jste nuceni si vybrat třeba i z 15 druhů zubní pasty. To je přeci celé absurdní.

Známý historik Howard Zinn přitom sarkasticky podotýká: „Máme dvě politické strany, a to je důkazem toho, že jsme demokracií. Uvědomme si však fakt, že to je pouze o jednu, jedinou stranu více!“

Zde jsme uhodili hřebík na hlavičku - zatímco jednostranický stát nesplňuje žádné demokratické standardy – americký dvoustranický model, který má pouze o jednu stranu více – je zbytku světa vnucován jako to nejlepší možné řešení z nejstarší konstituční republiky na světě.