Rezoluci Sněmovny reprezentantů, schválenou minulý týden pod č. j. 758, nazval „rusofobním chvástáním“. Shledal ji „plnou falše a velmocenského pokrytectví“. Nenechal na ní suchou nit:

To jezuitské lejstro sugeruje, že „Ruská federace napadla v srpnu 2008 Gruzii“. Buchanan to má za „pěknou pitomost“: „7. – 8. srpna napadla Gruzie Severní Osetii, maličkou provincii, které si v 90. letech vybojovala autonomii. Gruzínská děla povraždila příslušníky ruské mírové mise a Gruzínci tam pak vtrhli. Až potom do Severní Osetie vstoupila ruská armáda a zahnala Gruzínce zpátky na jejich území. Agresorem v rusko-gruzínské válce nebyl Putin, ale prezident Michail Saakašvili, dosazený k moci jednou z revolucí s barevným kódovým označením, inscenovaných v dekádě Bushe II.“

Sněmovna reprezentantů „odsuzuje přítomnost ruských vojsk v Abcházii, která se od Gruzie také trhla v 90. letech, a v Podněstří, osamostatněném od Moldovy. Kde je však důkaz, že lidé v Podněstří, Abcházii a Jižní Osetii prahnou po návratu do Moldovy či Gruzie? Zdá se, že podporujeme každou etnickou skupinu, odpadající od Ruska, ne ale jedinou z etnických skupin, osamostatňujících se z následnických států.“ Na „princip demokracie“ se tak pasuje „rusofobní maškaráda“.

„Co chtějí lidé na Krymu, v Podněstří, Gruzii, Abcházii, Jižní Osetii, Luhansku či Doněcku? Víme to vůbec? Záleží nám na tom?“ A co na jejich „podporu podniklo Rusko ve srovnání se 78 dny náletů na Srbsko, trhajících z něj jeho rodnou provincii Kosovo, jež byla srbským územím dřív, než jsme se stali národem my sami?“

Na vodě je i obvinění z „napadení Krymu“: „K žádné invazi, vzdušné, pozemní ani námořní, nedošlo. Rusové tam už byli a Krym se k Rusku, kterému patřil už od Kateřiny Veliké, připojil zpátky bez jediného ztráty na životech.“ Co takhle „postup, jímž Putin restituoval Krym, srovnat s tím, jak s odštěpenými státy Konfederace naložil Lincoln“? Ta „válka trvala čtyři roky“ - a „stála život 620.000 Američanů“.