Úskočné kličkování, jímž se teď zkoušejí vylhat, však nasvědčuje druhé z možných variant. A sice že jde o habaďůru, inscenovanou zcela záměrně. Ke všem indiciím, budícím tento dojem, přibyly v posledních hodinách další dvě. Prvé si povšiml JUDr. Čestmír Kubát, advokát s letitou reputací obhájce veřejného zájmu a lidských práv. Proč je „Memorandum o porozumění“, podepsané ministrem průmyslu a obchodu ČR J. Havlíčkem (ČSSD) s firmou zahraničních spekulantů, výlučně o lithiu – a nikoli i o rubidiu, cesiu a dalších darech přírody v týchž ložiscích? Je-li prokázáno, že jen rubidium tu – už při jeho dnešní tržní ceně, která dál rychle roste – představuje hodnotu několikanásobně větší, než samotné lithium? Českému signatáři „memoranda“ - a jeho ministerskému zázemí – to bylo známo zcela nesporně. Hlavním „argumentem“, jímž se ten samý J. Havlíček (ČSSD) ohání, je přednostní právo držitele licencí na geologický průzkum na to, aby právě on mohl daná ložiska i vytěžit. A tedy zmocnit se i rubidia, cesia a dalších strategických surovin naší země.

Stát se to té samé partě poprvé, člověk by připouštěl i polehčující okolnosti. Tady však jde o očividnou recidivu. Ten samý švindl totiž sehrála i při privatizaci státního podílu v OKD. Znalecký posudek, jímž si při jeho prodeji „za babku“ myla ruce, zahrnoval také jen menší část příslušných aktiv. 44 tisíce hornických bytů – o tržní hodnotě v desítkách miliard – se sice zatloukat nedaly. Ve smlouvě z roku 2004 se však – jakýmsi „nedopatřením“ (?!?) – ponechalo na vůli kupujícího, zda svůj slib, že je horníkům převede za pár desítek tisíc, splní anebo to neudělá a naloží jím nájem, odpovídající úplně jiné pořizovací ceně.