To, co se odehrálo kolem Krymu, „prokázalo, že Rusko je své spoluobčany s to ubránit, čestně hájit pravdu a spravedlnost“. „Krym, starobylá Korsuň, Chersones, Sevastopol mají obrovský civilizační i sakrální význam.“ Pro ruskou veřejnost je srovnatelný s hodnotou „Chrámové hory pro ty, kdo vyznávají islám či judaismus“.

Rusko vždy plně respektovalo právo Ukrajiny na suverénní volbu. „Ano, odsoudili jsme státní převrat, násilné uchvácení moci letos v únoru. To, se na Ukrajině odehrává, tragédie na jihovýchodě, správnost naší pozice potvrzuje.“ Dodnes se zdá jen těžko uvěřitelné, že záminkou k „ozbrojenému uchvácení moci, násilí a vraždění“ se stalo už čistě „technické rozhodnutí prezidenta Janukovyče odložit podpis asociační dohody“ – „nikoli její odmítnutí, ale pouhý odklad s cílem ji dopracovat“.

Také na Ukrajině se potvrdilo, že „naši američtí přátelé ovlivňují vždy přímo zpoza kulis naše vztahy se sousedy. Člověk leckdy ani neví, s kým jednat: s vládami některých zemí, nebo s jejich americkými protektory a sponzory?“ Kolem asociační dohody „nám bylo řečeno, že to není naše věc“. Nezbylo proto, než dát jasně najevo: „dobrá, nechcete-li s námi vést dialog, budeme nuceni své zákonné zájmy bránit a účet za politiku, podle našeho názoru chybnou, platit nehodláme“. Asociační dohoda je sice podepsaná, její realizace se však odkládá až do konce příštího roku. „Neměli jsme tak pravdu právě my?“

Teď není doba, vhodná pro „politikaření a hlučné, pusté sliby“. Jenže právě reálná pomoc západních zemí nekoná dodnes. K řešení vážných problémů svých spoluobčanů se nemá ani dnešní kyjevské vedení. Rusko už na pomoc Ukrajině investovalo značné prostředky: 25 miliard dolarů z fondů svých bank, další 3 miliardy USD v podobě loňského úvěru Ministerstva financí i miliardy, poskytnuté Gazpromem – celkem 32,5-33,5 miliard dolarů.

„Je-li pro řadu evropských zemí národní hrdost pojmem, který už dávno upadl v zapomnění, a suverenita – až příliš velkým luxusem, pak pro Rusko je reálná suverenita naprosto nezbytnou existenční podmínkou.“ A proto „chci zdůraznit: buď suverénní budeme – anebo se ve svět rozpustíme a ztratíme. A to musí pochopit i jiné mocnosti.“ „Všichni účastníci mezinárodního dění.“ Chce to „respekt k zákonným právům všech subjektů mezinárodních vztahů. Jen pak budou svět před krvavými konflikty bránit normy práva, a ne děla, rakety a bojové letouny.“