Formálně vzato je to privátní podnik. Tím méně si musí brát diplomatické servítky. Friedman si tu dvojroli užívá s labužnickým cynismem (i v knize Příštích sto let. Předpověď pro jednadvacáté století, česky ZDE.

V expozé před Chicago Council on Global Affairs si ho dopřál koňskou dávku. Klíčové pikantérie zachycuje přiložený videozáznam:

Až kamsi do časů třicetileté války se Evropa sice zřejmě nevrátí - říká tu elitní šedá kůra supervelmoci – své války však bude mít. Ne asi se 100 milióny mrtvých, na „evropskou výjimečnost však může zapomenout“. Spojené státy nemají „vztahy s ´Evropou´“. Co existuje reálně - pro ně i objektivně - jsou jen její jednotlivé země.

Pak se Friedmana ptá kdosi z pléna, nakolik Ameriku ohrožuje islámský extremismus. Je to „problém, ne však existenční“, startuje odpověď. Zabývat se jím třeba „jen úměrně váze, již má v kontextu ostatních priorit“.

Tou klíčovou je pro USA – od I. a II. světové války přes tu „studenou“ až dodnes – „vztah Německa a Ruska“. „Nás totiž mohou ohrozit jen ti dva dohromady.“ A „musíme mít jistotu, že k tomu nedojde“.