Sám jsem navrhovatelem čtyř mužů, kteří si dle mého soudu zaslouží ocenění: Navrhuji Paula Rausnitze, který se narodil 9. března 1928 v Jablonci nad Nisou. V předtuše perzekucí židů odešla celá jeho rodina za dramatických okolností do Polska a zapojila se do zahraničního odboje. V sovětské střední Asii se dobrovolně přihlásili do naší armády. Paul se tak ve svých 14ti letech stal vojínem - elévem. V roce 1945 se vrátil se Svobodovou 1. československou samostatnou brigádou zpět do vlasti. Je nositelem několika vojenských medailí a ocenění. V roce 1946 se Rausnitzovi přestěhovali do USA, ale kontakty s vlastí nepřerušil, po roce 1989 se vrátil zpět do vlasti. Stal se aktivním členem Československé obce legionářské a privatizoval Meoptu Přerov, která je nyní díky jeho úsilí celosvětově významným a prosperujícím podnikem.

Na Moravu nezapomínám, a proto navrhuji Františeka „Fanoše“ Mikuleckého- jednoho z nejvýznamnějších moravských folkloristů. Je autorem mnoha známých písní, např: Vínečko bílé, Mikulecká dědina, V širém poli studánečka a dalších. Ke svému dílu se až do roku 1958, kdy vystoupil z anonymity, nehlásil, většina písní však již za jeho života zlidověla. Ač od mládí nemocen, stále usilovně pracoval. Svou tvorbou šířil tradice folkloru a pouto k rodnému kraji daleko za hranice svého působiště.

Předposledním, nejmladším, ne však o to méně významným kandidátem je Gjon Perdedaj - obětavý zachránce, který v roce 2000 neváhal při volání o pomoc na ulici a před lupičem ochránil starou ženu. Násilník mu ale prořízl hrdlo. Od té doby nemůže mluvit a má problémy s pohybem. Svým hrdinstvím přišel o nejcennější: zdraví. Až v prosinci 2012 mu byly díky zásahu advokáta přiznány první dávky v hmotné nouzi, později však karlovarský úřad práce zahájil správní řízení o jejich odebrání, jelikož se dozvěděl, že Perdedajovi věnovali lidé peníze v humanitární sbírce.