Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové,
zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny upravuje situaci, kdy nelze trvat na obecné zákonodárné proceduře a je třeba jednat urychleně. K tomu slouží úprava zákonodárného procesu ve stavu legislativní nouze. Ve stavu legislativní nouze lze projednávat zákony za mimořádných okolností, jestliže jsou zásadním způsobem ohrožena základní práva a svobody občanů, nebo zásadním způsobem ohrožena bezpečnost státu, nebo kdy hrozí státu značné hospodářské škody.
Návrh na vyhlášení takového stavu může podat pouze vláda a vyhlašuje jej předseda Poslanecké sněmovny na určitou dobu. Sněmovna určí, na jakou dobu může stav legislativní nouze trvat, může zrušit nebo omezit dobu, na niž byl tento stav vyhlášen. To znamená Sněmovna může určit jen dobu, než se projedná návrh zákona. Návrh na vyhlášení takového stavu může být vyhlášen ve vztahu k určitému návrhu zákona do doby, než se projedná. Smyslem institutu legislativní nouze je, že předložený vládní návrh zákona bude projednán ve zkráceném jednání.
Na rozdíl od obecné procedury se nekoná první čtení, předseda Sněmovny přikáže návrh zákona jednomu z výborů, výbor tedy nemá obecnou lhůtu šedesát dní, ale stanovenou nepřekročitelnou lhůtu, ve které má předložit usnesení se stanoviskem k návrhu zákona. A proto, pokud stanovisko nepředloží, může být návrh zákona i přesto projednán. Tehdy určí předseda Sněmovny zpravodaje. V případě, kdy výbor předloží usnesení, navrhne, zda se má konat o návrhu zákona obecná rozprava a o kterých částech se povede podrobná rozprava a navrhne lhůtu, dokdy má Sněmovna jednání o návrhu zákona ukončit.
Pokud Sněmovna dojde k závěru, že podmínky pro vyhlášení stavu legislativní nouze pominuly, před projednáním návrhu pořadu schůze stav legislativní nouze zruší. Každý legislativní proces vyžaduje určitý čas. Parlament však musí být připraven na situaci, kdy je nutné legislativní proces urychlit. I parlamenty zemí s dlouhou demokratickou tradicí mají nástroje na urychlení tohoto procesu, ať již jde o institut legislativní nouze, či o jiné nástroje, které umožňují zrychlení legislativního procesu. V České republice se používá pro tento jev termín "zkrácené jednání". Institut legislativní nouze byl zaveden do jednacího řádu už při jeho originálním přijetí v roce 1995. Tento institut byl jediným nástrojem pro zrychlení legislativního procesu. Ústava neobsahuje žádné podrobnosti týkající se délky a postupu legislativního procesu.
Ústava ani neupravuje počet čtení, ani lhůtu na projednávání návrhu zákona ve výborech. Jediným detailem parlamentního legislativního procesu, který ústava upravuje, je třicetidenní propadná lhůta, ve které musí zákon projednat Senát. Z tohoto důvodu ústava neobsahovala ani žádné instituty pro zkrácení legislativního procesu, neboť by tak předcházela budoucí zákonnou regulaci. V době schválení ústavy v roce 1992 tedy neexistoval ani zákon o bezpečnosti České republiky, který institut zkráceného jednání převzal po inspiraci z jednacího řádu Sněmovny do ústavního textu s tím, že v případě uvedeném v ústavním zákoně o bezpečnosti, kdy je vyhlášen mimořádný stav, nemusela být vyhlašována legislativní nouze a přesto se mohlo konat zkrácené jednání o návrhu zákona. Zkrácené jednání bylo zavedeno v rámci mimořádných stavů: válečný stav, stav ohrožení státu přímo ústavou, a to proto, že obsahuje zkrácení ústavní senátní třicetidenní lhůty.
Pokud byste byl(a) sportovcem, měl(a) byste morální problém jet na olympiádu v Číně?Anketa
Tato regulace zkráceného jednání na ústavní úrovni neměla žádnou souvislost s tím, jak má vypadat legislativní proces v jiných případech. Neupravovala ustanovení, ze kterých by vyplývalo, že v ostatních běžných případech mimo vnější bezpečnost státu nemohl či mohl být legislativní proces zkrácen. Novelizací ústavy v roce 1999 byly koncipovány mimořádné stavy, které upravovaly zkrácené jednání tak, aby nebylo v těchto případech nezbytné předem vyhlašovat stav legislativní nouze. Tím byla ve skutečnosti dosavadní obecná procedurální úprava zkráceného jednání zjednodušena na případy vnější bezpečnosti. Přitom byla brána v úvahu dosavadní praxe, která vycházela z toho, že pokud je přijat velmi rigidně procesně upravený stav legislativní nouze, bylo možno zkrácené jednání v mimořádných situacích aplikovat i pro účel bezpečnosti státu.
Ústavní zákon o bezpečnosti České republiky tak využil znalostí s aplikováním stavu legislativní nouze a zkráceného jednání a zakotvil jej v modifikované podobě do ústavní novely. Bylo možné, stejně jako dnes, zkrátit šedesátidenní lhůtu na projednávání návrhu ve výborech se souhlasem navrhovatele na jeden den. Bylo možné projednání návrhu zákona ve třech čteních na téže schůzi Poslanecké sněmovny. Dokud neexistoval Senát, bylo možné projednat a schválit vládní návrh zákona během několika dní. Až poté, co vznikl Senát, začaly prakticky problémy s tím, že zákon byl schválen později, než vláda původně předpokládala.
Ke změně však došlo až poté, kdy bylo nutné přijmout řadu návrhů v rámci přípravy přistoupení ČR k EU. V roce 2000 byl přijat institut vyslovení souhlasu s návrhem zákona v prvním čtení prostřednictvím novelizace jednacího řádu. Navrhovatel může současně s návrhem zákona navrhnout Sněmovně, aby s návrhem zákona vyslovila souhlas již v prvém čtení. Odůvodnění takového návrhu musí být uvedeno v důvodové zprávě. V případě, že důvodem je provedení závazků, vyplývajících ze smluv, kterými je ČR vázána, předloží předkladatel k návrhu český překlad úplného znění těch právních norem, které mají být provedeny. Vyslovení souhlasu v prvním čtení je podstatně radiálnější omezení řádného legislativního procesu než legislativní nouze. Legislativní nouze omezuje (neomezuje?) jednání a rozpravu ve Sněmovně, ani ve výboru ani sněmovní výborové v podávání pozměňovacích návrhů a jednání o nich. Na rozdíl od institutu legislativní nouze institut přijetí zákona v prvém čtení znamená významné omezení všech řádných postupů legislativního procesu. Poslanci v něm zcela ztrácejí možnost podávat pozměňovací návrhy, a to jak ve výborech, tak ve Sněmovně. Tento institut zcela eliminuje výbory, druhé i třetí čtení v Poslanecké sněmovně. Existuje jen obecná rozprava v prvním čtení a hlasování o tom, že bude institut využit a poté podrobná rozprava, oprava legislativních chyb a hlasování o zákoně jako celku. Tím je projednávání návrhu zákona v Poslanecké sněmovně skončeno. S výjimkou možného návratu zákona ze Senátu nebo od prezidenta republiky.
Institut vyslovení souhlasu s návrhem zákona v prvním čtení je omezením hlasu opozičních poslanců, i když menšina opozičních poslanců musí být menší než 50 poslanců a musí zahrnovat méně než dva poslanecké kluby. Sněmovní menšiny jsou chráněny právem odmítnout použití tohoto institutu nejméně 50 poslanců nebo alespoň dvěma poslaneckými kluby. Tento urychlovací nástroj měl umožnit snadnější implementaci unijního práva do právního systému České republiky. Měl nahradit institut nařízení vlády s mocí zákona k provedení závazku ke sbližování práva vyplývajícího z evropské dohody zakládající přidružení mezi Českou republikou na straně jedné a Evropskými společenstvími.
Děkuji za pozornost.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
FactChecking BETA
Faktická chyba ve zpravodajství? Pomozte nám ji opravit.
