Před dvaceti sedmi lety se naše země nacházela ve stejné situaci jako náš severozápadní soused po druhé světové válce. Po porážce nacistického Německa po druhé světové válce bylo rozhodnuto, že Německo projde procesem denacifikace. Ta měla spočívat v odstranění nacionálního socialismu z poválečného Německa.

A to se také stalo. Pouze ve stručných bodech. Pohlaváři nacistického režimu byli předvedeni před soud a odsouzeni k vysokým trestům včetně trestů smrti. NSDAP byla prohlášena za zločineckou organizaci, zakázána a rozpuštěna. Nacionálně socialistická ideologie byla prohlášena za zločinnou, propagace nacionálně socialistické ideologie a používání nacistických symbolů bylo zakázáno pod přísnými tresty. Byl schválen a uplatňován zákon o zákazu výkonu povolání, který znemožnil funkcionářům zločinecké organizace najít zaměstnání ve veřejné a státní sféře, jako například na ministerstvech, úřadech, školách.

Všechna tato opatření vedla k morální záchraně německé společnosti a z toho plynoucího základu pro úspěšný další nejen morální, ale také ekonomický rozmach. Již mnohem dříve než po dvaceti sedmi letech se tak z válkou totálně zničené země, s obrovskými ztrátami na lidských životech stala jedna z největších světových ekonomik. Z ruin povstalo nové Německo.

A jak to vypadá v České republice po stejně dlouhém období?

Komunistická strana existuje a vyvolává schizofrenní postoje. Občané snadno zapomínající na příkoří a zločiny jsou v podstatě obdivovateli komunistického režimu a jeho představitelů nejen v bývalém Československu, ale také v bývalém Sovětském svazu. Bývalí komunisté, kteří jsou dnes představiteli jiných stran sice mlčí, ale funkcionáři KSČM se pravidelně schází na místech spjatých s činnosti zločinecké KSČ a jako obdivovatelé komunistických zločinů a zločinců pronášejí plamenné projevy, ve kterých hlásají, že komunismus udělal pro lidi mnoho dobrého a že se v té době měl lid lépe než nyní.