Rok 2018 byl v Novém Městě rokem mohutných investic do našich škol. Postavili jsme novou ZUŠku, v obou základkách jsme zahájili výstavbu odborných učeben a výtahů. Poté, co jsme předloni postavili Komunitní dům pro seniory, v tom vidím symbolicky podanou ruku mezi nejstarší a nejmladší generací Novoměšťáků. Ruku podanou k mezigenerační solidaritě, vzájemnému pochopení, naslouchání a spolupráci. V současné společnosti takových podaných rukou ubývá. Rostou bariéry mezi generacemi, národy nebo sociálními i kulturními skupinami obyvatel. Snad každý vidí, jak dnes mezi lidmi přibývá neochoty pochopit druhé, vcítit se do jejich problémů a překonat vzájemnou nevraživost. O to víc si vážím toho, že se nám v našem městě daří novodobé erozi společnosti čelit.

Začínající rok se ponese ve znamení plnění starých slibů. Nové Město dnes nemá ani korunu dluhů a má vcelku slušné úspory. Můžeme tak bez obav dokončit zmíněné stavby ve školách a pustit se konečně do Sportovní haly. Mluvíme o ní už padesát let. Na jaře začneme stavět a napřesrok v létě se jí dočkáme. Mezi staré sliby patří i rekonstrukce Tyršovky a mostu na Dukelské. I na tyto sliby letos dojde. Čeká nás i několik nových kulturních akcí. Na konci února to bude Masopustní rej a v květnu potěšíme milovníky tajemných novomětských zákoutí. Zvládnout musíme i velké sportovní akce a musíme kousnout do kyselého jablka obnovy zeleně v parku na Vratislavově náměstí. Nechceme přijít o neopakovatelnou atmosféru tvořenou nádhernými kaštany, vrhajícími příjemný stín do rozpálených letních dnů. Ale zároveň musíme přijmout fakt, že život má své neúprosné zákonitosti a umírání se nevyhne ani našim krásným a milovaným stromům. Postupná obnova parku je vlastně také výrazem sounáležitosti s příštími generacemi. Rok 2019 je rokem, kdy si připomeneme 30 let od okamžiku, kdy se naše země vydala na cestu ke svobodě a demokracii. Je to třicet let od chvíle, kdy jsme přestali být ruskou gubernií a převzali odpovědnost za budoucnost. Třicet let, kdy za naše průšvihy nemůže východní tyran a okupant. Kdy si vše zlé i dobré děláme my sami.