Na tom, co se v minulosti událo, na tom již nemůžeme nic změnit. Pouze se můžeme pozastavovat nad tím, že stejné události jsou v různých obdobích různě vysvětlovány…

Také dnes se můžeme pozastavovat nad různými názory na osvobození Československa v květnu 1945. Když si ale přestaneme myslet to, že Československo bylo – a je – středem světa, kolem něhož se točí světové dějiny, a jehož osvobození bylo hlavním cílem armád bojujících proti nacistickému Německu, možná začneme na události konce druhé světové války nahlížet trochu jinak, trochu méně namyšleně. A také se možná lépe smíříme s mnohdy poněkud neobjektivními zprávami, kterými nás zásobují „naše“ sdělovací prostředky.

Možná, že vysvětlení srovnáním s válkou v severní Africe není úplně to nejvhodnější, ale nic lepšího mne právě nenapadlo. Ve všech materiálech, dokumentech i filmech o této etapě druhé světové války jsou popisovány mnohé bitvy, vítězství i prohry, jsou popisována dlouhá tažení armád Osy i spojenců na východ i na západ, od Egypta, přes Libyi, Tunis a Alžírsko po Maroko, ale nikde není zdůrazňováno, že ta a ta armáda osvobodila ten či onen stát, který právě byl v trase jejího postupu.

A právě tak byl jeden malý a v širších souvislostech bezvýznamný státeček uprostřed Evropy v trase postupujících armád na konci 2. světové války. Ano, demarkační čára, která měla zabránit promíchání armád spojenců, byla původně namalována v trase původních hranic Bavorska a ČSR a až následně byla posunuta poněkud východněji, aby umožnila další postup Američanů, kteří k této linii dorazili dříve než Rudá armáda, která musela překonávat zuřivý odpor Němců a to také na mnohonásobně větším území.