Zároveň probíhá hned několik insolvenčních řízení, kde dlužníci s využitím dikce zákona vzdorují (zdá se, že úspěšně) pokusům věřitelů o prosazení jejich představy jak řešit dlužníkův úpadek.

Je zajímavé a velmi zarážející, že jak v jedné tak i ve druhé oblasti se zatím státní moc přiklání spíše k dlužníkům. Jinými slovy sledujeme náznaky či pokusy o posilování vlivu či váhy dlužníkových práv oproti právům věřitelů. Vlna protestů Occupy Wall Street je dnes již v podstatě zapomenuta, v České republice se ale vrací jako splašená neřiditelná střela sovětské výroby zpět a staví vpravdě potměšilé heslo: „Za to, že dlužník nezvládá splácet svoje dluhy, mohou věřitelé, protože umožnili dlužníkovi přijmout takový dluh, který není schopen splácet.“ Variantou tohoto fascinujícího úsloví je pro oblast insolvence tvrzení podobné, totiž že v případě, kdy dlužník chce řešit svůj úpadek a je aktivní, musí mu věřitelé k takovému postupu ponechat dostatečný prostor. Jak oblast exekuční tak i oblast insolvencí se ocitají na podobném bodě, ze kterého praxe vykročí nějakým směrem a tento směr bude velmi podstatný pro celé okolí, pro posuzování rizik, pro dikce obchodních smluv a řadu dalších okolností hospodářského života.

Signifikantní pro situaci v České republice je, že ač určitá diskuse existuje, je vedena bez většího (skoro by bylo přesnější říci bez jakéhokoliv) zájmu méně odborné či laické veřejnosti. Přitom jak diskuse o exekuční oblasti, tak i diskuse o aktivním dlužníkovi v insolvenčním řízení se dotýká ve skutečnosti stovek tisíc nebo milionů lidí, v podstatě celé společnosti. Zjednodušeně řečeno bude každý příklon na stranu dlužníků znamenat, že značné ztráty a náklady věřitelů budou rozloženy do celé společnosti vlivem zvýšení cen, zvýšení pokut a sankcí v předsoudním období dluhu nebo velmi jednoduše nižší dostupností například u úvěrů. Preference dlužníkova zájmu v oblasti insolvenčních řízení povede ke zpřísnění podmínek při poskytování cizích zdrojů, k ostřejšímu postupu bank při vymáhání dluhů a k řadě dalších změn. Ty v konečném důsledku dopadnou na všechny dlužníky, zprostředkovaně na jejich zaměstnance, dodavatele a tak dále.

Potíž s insolvenčním řízením je vidět na tomto případu. Na letišti v Ostravě-Mošnově existuje hangár společnosti Job Air Technic – firmy specializované na údržbu a opravy dopravních letadel. Tato firma dluží přes 1,1 miliardy korun, z toho je naprostá většina více než 90 dnů po splatnosti. Největšími věřiteli jsou s 860 miliony banky. Byl podán insolvenční návrh s tím, že největší věřitelé preferují konkurz. Management dlužníka a podílníci Job Air totiž v uplynulých čtyřech letech s bankami velmi málo komunikovali a nedodržovali dohody, například ani pozměněné splátkové kalendáře. Vedení dlužníka nespolupracovalo při pokusech uskutečnit ve firmě neformální reorganizaci. Rozhodující věřitelé tak nemají přílišnou důvěru v dlužníka, což vedlo až k podání insolvenčního návrhu, kde jsou také tyto informace uvedeny.