Kerviel se celou dobu hájíí tím, že za jeho podvodné machinace nemůže on, ale systém.
To známe dávno, tenhle „systémismus“. Já jsem vlastně nezabíjel, určitě jsem to nechtěl dělat, to byl rozkaz a takový byl systém. Já jsem neudával z vlastní vůle, musel jsem, byl to systém. Taková byla doba a systém, nemá smysl soudit mne osobně, ale právě dobu a systém. V různých obdobách je tahle výmluva stará jako lidstvo samo. Něco jako „Kdo nekrade, okrádá rodinu“.
Ve Francii, která má odvolání na systém ve zvláštní oblibě a úctě, s tím někdy v budoucnu tento makléř možná i uspěje. Zvláště, když jde o bankovnictví.
Princip Kervielova tvrzení je totiž lákavý. Podváděl jsem, to ano, Ale dokud to vydělávalo, nikdo si nestěžoval. Tak jsem podváděl dál, ale nějak se to zvrtlo. Ale může za to systém, ten mne nutil lhát a postupovat nelegálně. Jenom tak jsem mohl vydělávat víc než ostatní, získat uznání v bance a dostávat tedy tučnější odměny než kolegové. A nikomu to nešlo proti srsti, dokud to fungovalo.
Kerviel je tedy vlastně oběť zrůdného systému založeného na honbě za penězi, což je varianta příběhu, která nejednomu Francouzi nažene slzy do očí. A netvařme se, že se to nelíbí i mnoha Čechům.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: SPO