Na jednání Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (FEMM) jsem v konečném hlasování zprávu poslance Tarabelly "Pokrok v rovnosti mezi muži a ženami v EU v roce 2013" nepodpořila. Ani hlasování o stovkách pozměňovacích návrhů nepřineslo zlepšení, výsledné znění je pro mne nepřijatelné.

Přestože materiál obsahoval řadu dílčích pozitivních závěrů, jako celek jsem ho nemohla aktivně podpořit. Bylo by to v rozporu s mým svědomím, ale také s obecně sdíleným přesvědčením, že tvorba a aplikace opatření v oblasti rodinné politiky, sexuálního a reprodukčního zdraví a práv v této oblasti, spolu s otázkou sexuální výchovy ve školách, by měla být plně v kompetenci členských států. Ostatně, odpovídá tomu i dosud platná rámcová pozice Evropského parlamentu.

Předložené a následně přijaté pozměňovací návrhy tuto pozici fakticky zpochybňují a narušují. Jedná se dle mého názoru o porušení zásady subsidiarity, a to navíc ve zvláště citlivé oblasti bioetiky a osobnostních práv.