Jeho výskyt je alarmující - setkává se s ním 30% žen. Tomu nemůžeme mlčky přihlížet. Proto jsem v roce 2006 podpořila zákon proti domácímu násilí, proto podporuji etickou výchovu, která vede k úctě k člověku. A proto také podporuji nulovou toleranci násilí na ženách i jeho tvrdý postih, pokud k násilí dochází. Tvrdím, že k těmto účinným opatřením Istanbulskou úmluvu nepotřebujeme.
Diskuse o Istanbulské úmluvě otevřela zásadní společenské téma - tím je zavádění tzv. genderové ideologie. V roce 2011 se totiž do dohody dostal průlomový aspekt - Istanbulská úmluva je první mezinárodní smlouva obsahující definici pohlaví. ADF (Alliance Defending Freedom) International uvádí jako znepokojující formulace například kontroverzní definici genderu, která nebyla konsensuálně přijata. Gender je touto definicí chápán jako sociální konstrukt, který je nezávislý na biologické realitě. Úmluva má za cíl vymýtit jakékoliv „stereotypní genderové role založené na tradicích“. „Dvojí rozměr lidstva“ (muž a žena) a manželství mohou být stigmatizovány jako záležitosti založené na stereotypních genderových rolích a takto by to mohlo být prezentováno také ve školních materiálech a učebních osnovách. Tyto a další oprávněné výhrady znamenají ztrátu podpory pro tuto úmluvu.
To však neznamená, že rezignujeme na boj proti domácímu násilí a především na jeho prevenci. Letos v březnu jsem na plénu Evropského parlamentu přednesla své stanovisko ke zprávě Evropské komise “The fight against violence against women and girls and the ratification of the Istanbul Convention by EU Member States”. Když to shrnu - důležitější než ratifikace úmluvy, je prosazení nulové tolerance násilí na ženách.
Hlásím se k prevenci a potírání násilí na ženách a vím, že jsou země, které mají potíž s ochranou důstojnosti života ženy. V některých zemích je na ženách pácháno násilí, navíc spojené s historickými a kulturními tradicemi. Právě pro tyto země považuji Istanbulskou úmluvu za velmi důležitý nástroj pro prevenci a potírání násilí. Nesouhlasím však s tím, aby se tato úmluva stala klackem na ty země, které se rozhodly bojovat proti násilí jinou cestou.
Např. Česká republika sice dosud neratifikovala Istanbulskou úmluvu, ale již 12 let má fungující zákon proti domácímu násilí. Dokonce jej inicioval můj bývalý stranický kolega, tehdejší místopředseda Poslanecké sněmovny Jan Kasal, a to ve spolupráci s Bílým kruhem bezpečí. Náš právní řád obsahuje trestné činy tak, jak je vyjmenovává právě Istanbulská úmluva. Prevence, odhalování a pomoc obětem násilí, to vše je součástí činnosti vládních i nevládních organizací. Důležitější než ratifikace úmluvy je podle mne prosazení nulové tolerance násilí v praxi. Mělo by nám jít především o podstatu, a ne o formální splnění povinnosti ratifikace. Vždyť každá členská země EU se zavázala k plnění Charty základních práv EU, která zavazuje členské státy hájit lidskou důstojnost a bezpečnost všech občanů.
Michaela Šojdrová, poslankyně Evropského parlamentu za KDU-ČSL
Ing. Michaela Šojdrová
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
