Vrátím se ke svému vystoupení ve druhém čtení a chci říct, že v tomto návrhu zákona existuje podle mého názoru závažný problém. A to, že vláda navrhuje, aby poskytovatelé nebo šiřitelé reklamy, stejně tak zpracovatelé reklamy, kontrolovali, zda ten, kdo tu reklamu zadává, má povolení na loterie. Já jsem minule mluvil hlavně o loteriích, o tom, že na šiřitele reklamy, na zpracovatele, grafické studio apod., nemají mechanismy k tomu, aby to zjistili.

Ale chci upozornit ještě na jednu věc, která se toho může týkat také, a která je podle mě ještě komplikovanější a může přinášet nezamýšlené efekty této novely. A to jsou tzv. spotřebitelské soutěže. A neexistuje jednotný právní názor na to, co je spotřebitelská soutěž a co už není a má charakter loterie. A je to velmi komplikované a probíhají o tom i různé soudní spory apod.

Vymodeluji vám typický příklad, který může nastat. Některý řetězec, některý prodejce uspořádá spotřebitelskou soutěž, která může a nemusí mít charakter soutěže a může podle některých výkladů mít charakter loterie. Na tuto soutěž je velmi často reklama, dokonce i ve veřejnoprávních médiích. A teď mi řekněte, jak např. Český rozhlas pozná, že tato spotřebitelská soutěž, a mluvím z praxe, protože vím, že v současné době probíhají reklamy i na veřejnoprávních médiích, jak pozná, že to charakter spotřebitelské soutěže už nemá a že to je de facto nepovolená loterie.

Podle mě to nemá šanci poznat. Nicméně se může stát, že někdo podá stížnost k Radě pro rozhlasové a televizní vysílání, a tento veřejnoprávní či jiný šiřitel reklamy bude potrestán podle tohoto návrhu zákona, a tam ty sankce nejsou vůbec malé. Myslím si, že pan ministr průmyslu a obchodu ví, o čem mluvím, a ví, že ten problém je širší a že to není dobře zpracované.