V té záplavě čísel, kterou jsme slyšeli jak ve vystoupení pana ministra financí, pana premiéra, pana předsedy klubu TOP 09 poslance Kalouska, bychom se mohli ztratit. Kdo z vás měl čas a věřím, že mnozí z vás už čtou i jednotlivé kapitolní sešity, tak debata o jednotlivých kapitolách, podrobnější, bude bezesporu ve druhém čtení. Já se za nás vyjádřím pouze k těm základním parametrům rozpočtu a tam, kde my vidíme největší chyby, které vláda předkládá.

Na druhé straně nejsme překvapeni. Když si vzpomenete, jak fungovaly, jaké výsledky státního rozpočtu byly v době, kdy byl dnešní pan premiér ministrem financí, tak kdo by očekával radikální změnu v okamžiku, kdy se stane z ministra financí premiérem, tak ten by samozřejmě byl zklamán. Je to pokračování politiky zdroje jsou, odkládání, neustálé odkládání snahy mít vyrovnaný či přebytkový rozpočet. Samozřejmě je lepší říkat v roce 2014 - nula bude v roce 2017, v roce 2015 říkat - nula bude v roce 2018. Dovolím si prognózovat, až přijde tato vláda s příštím návrhem rozpočtu, tak tam bude napsáno, že nula bude v roce 2019. No kdo by nebyl rád, že už za tři roky bude mít vyrovnaný státní rozpočet, až na to, že to datum, výchozí datum, od kterého se ty tři roky počítají, se neustále odkládá. Letos zažíváme poměrně silný ekonomický růst. Velmi často vedeme debatu s panem ministrem financí na rozpočtovém výboru, co je hlavní příčinou. Myslím, že ta debata neskončila a že ji povedeme i nadále, až budou finální čísla za celý rok 2015, nadále povedeme debatu o tom, které faktory nejvíce ovlivňují růst HDP, zda je to růst zásob, logické masivní čerpání evropských peněz v posledním roce. Vzpomeňme si, když byly zadržovány peníze, tak se v tom posledním roce vyplatí a bylo by to tak za každé vlády. Nechci zpochybňovat ovšem úsilí vlády, aby se vyčerpalo co nejvíc. To určitě ne a myslím si, že to je i povinnost a že v tomhle bodě si vláda vede relativně dobře. Musíme také říct, že když připočítáváme ty nedočerpané peníze, tak musíme vzít v potaz jakoby dramatickou změnu kurzu zhruba před dvěma lety, kdy ta původní alokace byla v euro a když najednou máte o dvě koruny na euro více, tak v těch českých korunách roste ten celkový objem, který máme čerpat. A jsem rád, že i v té veřejné debatě ze všech stran slyším, že už není klíčové heslo "musíme vyčerpat každé euro, nesmí tam zůstat ani koruna" a stává se klíčovým heslo "musíme mít dobré projekty". Myslím, že to je dobrý postoj a měli bychom si ho udržet i po celé nové programovací období a říkat si, že důležitější jsou dobré projekty, než za každou cenu vyčerpat ty zdroje, protože velmi často evropské peníze směřují do oblastí, které pak automaticky generují provozní výdaje v dalších letech, zejména v tom veřejném sektoru, ať už je to na úrovni obcí, krajů či státu.

Bubu muset zopakovat ty základní parametry. My kritizujeme zejména fakt vysokého navrženého státního schodku 70 mld. v období, kdy vláda prognózuje - a já musím říct, že ty prognózy sedí, to znamená ty základní parametry 2,5 % růst HDP, 5,5 % nezaměstnanost, inflace 1,5 %, to jsou data, na kterých se shoduje převážná většina institucí, nejenom vládních, ale i nezávislých, takže nebudeme zpochybňovat čísla. Já chci ocenit i kvalitu toho materiálu. Kdo chce, tak tam najde všechny informace. My vedeme debatu o politickém zadání toho rozpočtu, což je vlastně věc, kterou za prvé může vláda a my ovlivnit legislativními změnami jak na straně příjmů či výdajů, a potom o tom, jak se rozdělují ty výdaje, do kterých kapitol jsou soustředěny a které rostou. Bohužel je pravda, že ty základní příjmy a výdaje jsou rekordní v historii České republiky, nejvyšší příjmy a současně i nejvyšší výdaje.

Zkusme si říct, že jenom v oblasti příjmů je nárůst o 62 miliard Kč a převážná většina toho je tvořena příjmy z daní. V okamžiku, kdy my jako opozice přicházíme s návrhy na zrušení nesmyslných daní, které jsou příliš administrativně náročné a přitom mají poměrně nízký výnos, ať už je to zhruba 5 miliard u silniční daně nebo 9 miliard u daně z nabytí nemovitostí, vláda standardně ve svém stanovisku říká - nemůžeme si to dovolit, státní rozpočet na to nemá. V okamžiku, kdy navrhujeme vrátit sazby DPH na 19 a 14 %, jak to bylo před zavedením druhého pilíře, ve stanovisku vlády se dozvíme, že státní rozpočet na to nemá zdroje. Pak se podíváte do návrhu státního rozpočtu a zjistíte, že v té jediné kolonce DPH je nárůst proti letošnímu roku podle očekávané skutečnosti letošního roku plus 17,5 miliardy Kč, což je číslo přibližné, které odpovídá našim návrhům, a na tom se shodujeme i s Ministerstvem financí, když jsme odhadovali, jaký dopad by mělo snížení daní, které navrhujeme, do příjmů státního rozpočtu. Takže pokud bychom pracovali se současným inkasem DPH, máme prostor těch 17 miliard, nebo 15 nechat daňovým poplatníkům. A vláda se rozhodla, že ne.

Takže za prvé není pravda, že není prostor pro snižování daní, ba právě naopak. V letech, kdy roste ekonomika, tím automaticky rostou daňové příjmy, je prostor pro to, nechat peníze daňovým poplatníkům. A to je první ideový - či chcete-li ideologický střet s vládou, která říká: Pro podporu ekonomiky je nejlepší, že budeme zvyšovat výdaje státu, ať už v oblasti - a na to se vláda zaměřuje zejména - mezd, platů, počtu úředníků. A my říkáme, a to je ten ideový či ideologický spor, že je lepší nechat ty peníze daňovým poplatníkům, a pak je velice pravděpodobné, že oni ty peníze sami dobrovolně vloží do ekonomiky podle toho, co budou považovat za potřebné, ať už to budou firmy, které mohou na jedné straně investovat, na druhé straně mohou zvyšovat platy, anebo jednotliví občané, kteří utratí peníze, které jim vláda nechá. A tato vláda nepřekvapivě, protože realizuje především program sociální demokracie, věří tomu, že je lepší ty peníze vzít a pak je moudře přerozdělovat. To je ten základní střet mezi pravicí a levicí, který je věčný, který se stále opakuje a který se podepsal i v tom návrhu rozpočtu.