Velmi často tady slýchám nářky, zejména poslanců z hnutí ANO, že ti, co mají přednostní právo, mluví jako první a na ně se nedostane. Já jsem se včera, když začala tato schůze, rozhodl, že své přednostní právo nevyužiji a dám šanci poslancům ANO, kteří by tak rádi hovořili, aniž by čekali, aby tak učinili. Od té doby uběhlo takřka 14 hodin a do řádné rozpravy se z poslanců ANO nikdo nepřihlásil. To jenom tak na okraj.

Tím, že vystupuju po těch skoro 14 hodinách, tak mám možnost trošku rekapitulovat, co se tady stalo. Já bych řekl, že jsme se minimálně třikrát vrátili do období socialismu. Takové retro není někdy od věci.

Nejdřív jsme slyšeli soudružský projev soudruha předsedy vlády, který zhodnotil úspěchy bývalé čtyřletky a nakreslil smělé plány do příštích čtyř let. Odpovídal tomu slovník, dikce, tempo projevu, taky záživnost projevu. Kdo z vás poslouchal projevy premiérů Štrougala a podobných velmi podrobně? A já děkuji za těch 90 minut retro stylu, protože nejenom tím stylem, ale tím obsahem to byl úplně čistý socialismus.

Druhý okamžik, kdy jsme se vrátili před rok 89, bylo vystoupení jediného poslance, který doposud hájil tuto vládu. Jediného. A tento poslanec se jmenuje Miroslav Grebeníček. A použil oblíbené komunistické obraty - papaláši, opozice, žvanilové, jejich kecy, už jenom chybělo Se Sovětským svazem na věčné časy. Druhé retro.

A třetí retro - emotivní výlev soudruha předsedy vlády, tam se ukázal, když někdo ty komunisty pozlobil. To už nebyl ten medový hlas 90minutového strojového čtení úspěchů minulého období budování státu a předpokládaných úspěchů. To byla pravá tvář Andreje Babiše.