„Je nepochopitelné, že se k novému návrhu mohli vyjádřit občané, ale zastupitelstvu, nejvyššímu orgánu města, to Změna a Ano v čele s Karolínou Hrbkovu upřela. Argument, že nyní nelze do procesu tvorby územního plánu vstupovat, je směšný. K čemu potom byly ony besedy s veřejností, když podněty z nich nelze stejně uplatnit? Co jsou potom pro Změnu a Ano podněty zastupitelstva, když je ani nechtějí slyšet?“ ptá se Jaroslav Zámečník, zastupitel za SLK.

Námitky Starostů směřují zejména proti snížení výhledového růstu počtu obyvatel z původních 106 tisíc na 103 tisíc, redukci ploch k bydlení a s tím souvisejícím problémem s vytvářením satelitních sídelních oblastí v okolních obcích, přetrvávajícímu nedostatku ploch pro průmysl a také nepřípustnému zamezování připojování na plyn tam, kde se to Teplárně Liberec nebude líbit. „Okolní obce plánují v dalších 15 letech nárůst obyvatel v řádu desítek procent, kdežto v Liberci se má zachovat prakticky současný stav, aniž by to kdokoliv zdůvodnil,” diví se Michal Hron (SLK).

V návrhu 2016 se výrazně redukují plochy pro bydlení, zejména plochy pro výstavbu rodinných domů v okrajových částech města Liberce. To povede k tomu, že si Liberečané budou stavět své domy a byty v sousedních obcích a městech (např. Stráž nad Nisou,  Šimonovice, Dlouhý Most, Chrastava, Mníšek, Nová Ves). „Tito lidé budou po právu užívat infrastrukturu Liberce, ale svými daněmi budou přispívat obci, v níž budou bydlet. V návrhu územního plánu přitom chybí strategie, která by tomuto trendu čelila,” dodává Jan Marek, zastupitel za SLK.

Návrh územního plánu umisťuje v řadě případů plochy pro výrobu přímo mezi plochy pro bydlení, například v Karlinkách nebo Růžodolu.  „Dodatečné rozšiřování výroby potom v budoucnu narazí na složité a drahé řešení dopravní dostupnosti, o námitkách ekologických institucí a místních lidí nemluvě. Přitom v původním návrhu se počítalo s vhodnějšími a dostupnějšími plochami bez přímého kontaktu s bydlením třeba v Ostašově nebo Machníně,” vysvětluje Jaroslav Zámečník (SLK).