Vážené dámy, vážení pánové,

je mi ctí, že mohu být opět zde na Masarykově nádraží a připomenout si s Vámi tragické události a oběti, které následovaly po podepsání Mnichovské dohody. V letošním roce si naše republika připomíná hned několik zásadních výročí, která se nesou v duchu takzvaných osudových osmiček v našich dějinách.

Nejvýraznějším z těchto výročí je nepochybně sto let od vzniku samostatného Československa, ale patří mezi ně samozřejmě také rok 1938 neodmyslitelně spjatý s Mnichovskou dohodou a jejími následky – koncem první republiky.

Před třemi lety jsme zde odhalovali tuto pamětní desku věnovanou Čechům, židům a protinacisticky smýšlejícím Němcům, kteří byli v roce 1938 vyhnáni ze svých domovů v pohraničí. Jak jsem řekl již tenkrát, jsem rád, že je zde toto téma připomínáno, neboť si dle mého názoru zaslouží naši stálou pozornost.