Nástup nacistů v Německu k moci v roce 1933 a neúspěch jednání na odzbrojovací konferenci v Ženevě v témže roce zásadně změnily zahraničně-politické postavení předválečného Československa. Napětí vyvrcholilo ve druhé půlce roku 1938, kdy rostoucí agresivita sousedního Německa a nepokoje vyvolané sudetskými Němci vedly 20. května 1938 k přijetí mimořádných opatření a nakonec, 23. září 1938, i k vyhlášení všeobecné mobilizace. K určeným útvarům, kde už na ně čekala kompletní výzbroj a výstroj podle jejich určení, nastoupilo podle předem připravených mobilizačních plánů během několika dnů celkem 972 000 mužů.

Válečná ČS armáda po ukončení mobilizace dosáhla počtu 1128000 osob, z nichž bylo 48000 důstojníků a 9000 poddůstojníků. Organizačně byla členěna do dvanácti hraničních oblastí a zahrnovala 21 pěších divizí, 4 rychlé divize, 2 skupiny v síle divize a jednu skupinu v síle brigády, tvořící celkem 4 armády a zálohu hlavního velitelství. K vedení boje mohla využít téměř 350 tanků, 5000 dělostřeleckých hlavní a 950 bojových letounů. Kromě toho bylo k 23. září stavebně dokončeno a z velké části i vyzbrojeno 263 těžkých a 9632 lehkých pevnostních objektů, které byly vzápětí obsazeny předurčenými a vycvičenými posádkami.

Velká pozornost byla v tehdejším Československu věnována i ochraně obyvatelstva. Od roku 1935 byla systematicky budována tzv. civilní protiletecká ochrana (CPO). Ta byla zaměřena na ochranu civilního obyvatelstva proti leteckým útokům, zejména ze strany nacistického Německa. V rámci této ochrany se lidé učili vyhledávat nejbližší kryty a také jak se v nich chovat. Pod dojmem hrozby plynových útoků se také učili používat plynové masky pro děti i dospělé. Jejich nákup do osobního vlastnictví byl v té době pro občany ČSR povinný.