V páteční debatě v Událostech komentářích jsem měl možnost poprvé vyjádřit naši ideu zahraniční politiky České republiky. A protože debata je formát na ostrovtipné hlášky a skákání do řeči, využiju tento článek, abych to celé obšírněji vysvětlil. Začít ovšem musím trochu zeširoka.

Víte, jako bloger jsem se už v několika článcích tak trochu posmíval Polsku, protože to už sto let dělá stále tu stejnou geopolitickou chybu. Vždycky se spojí s jednou velmocí proti druhé velmoci a výsledkem je, že to pak schytá úplně nejvíc. První smlouvu s Hitlerem neuzavřel Stalin, ale Pilsudski… A ne, Polsko ve dvacátých a třicátých letech nebyla žádná demokracie… Vždycky jsem říkal, že Polsko by mělo svou zahraniční politiku stavět na spojenectví se zeměmi, které nemají velmocenské ambice.

No jo, jenže jestli je v něčem česká zahraniční politika za posledních sto let konzistentní, tak je to přesně to samé. Snaha nalézt nějaké široké dubisko, které by se stalo zárukou naší bezpečnosti. Postupně jsme takto vystřídali víceméně všechny evropské mocnosti, i jednu transatlantickou… a pokaždé do dopadlo stejně.