Stropnický (ANO): Ohledně Vrbětic vznikly spekulace i nepravdy

Děkuji, pane předsedající, a děkuji také těm váženým kolegyním a kolegům, kteří nejenom tuto mimořádnou schůzi vyvolali svým zájmem, ale kteří se jí i účastní.

Výbuch jednoho z objektů, které se nacházejí v areálu Vrbětice, dne 16. října tohoto roku byl, možná se na to trochu zapomíná, ale v první řadě také tragickou událostí pro dva zaměstnance společnosti IMEX Group a jejich nejbližší. To, zda šlo o neuvěřitelnou shodu nešťastných náhod nebo polonáhod nebo něčí zlý úmysl nebo zda tam jsou jiné příčiny, to nám jednoznačně zodpoví až policejní vyšetřování.

Podle informací, které všichni máme, tedy převážně z těch otevřených zdrojů, policie má několik variant, několik směrů, kterými vyšetřování vede. Moc bych apeloval na všechny, aby nyní dali policii čas.

Pokud hovoříme o mediálním prostoru, tak kromě toho, kde působí pozitivně a lidé dostávají v reálném čase potřebnou informaci, tak bohužel v mnoha případech také vzniká prostor k neuvěřitelným spekulacím a v některých případech i čistým nepravdám. Některé z nich, musím říct, poškodily dobré jméno Ministerstva obrany a zejména Armády České republiky. Není to fér. Zvlášť ve světle toho, jak k řešení něčeho, co nezavinili, přistupují právě příslušníci armády, ale i pracovníci Ministerstva obrany.

A samozřejmě vítám, stejně jako mí předřečníci, tuto příležitost hovořit o tomto tématu a samozřejmě i já jsem připraven zodpovědět vaše případné dotazy.

Byl bych rád, kdybychom si vyjasnili ještě jeden termín, prosím. Ve veřejném prostoru je stále ještě možné zaregistrovat slovní spojení "armádní nebo vojenský sklad". Rozumím tomu, co je mediální zkratka, ale toto prostě není pravda. Sklad ve Vrběticích nemá s Armádou České republiky nic společného od roku 2007, tedy řadu let.

Po dobu sedmi let je všem příslušným orgánům státní správy i samosprávy, ale i místním obyvatelům, protože sklady byly v období mezi roky 2008 a 2011 jedním z největších zaměstnavatelů v regionu - tehdy zde probíhala delaborace munice - známo, že zde nepůsobí armáda, ale společnosti s různou právní subjektivitou - státní podnik, akciové společnosti, s.r.o. apod. Vojenský technický ústav, který, jak snad už je jasno a známo, je státním podnikem, tedy právním subjektem, plně odpovědným za svou činnost, má v současnosti ve správě tento státní majetek. Má ve Vrběticích své povinnosti, má ve Vrběticích své kompetence a ty mají své jasné limity.

Dovolte, abych ve stručnosti jakousi genezi celého toho případu. Armádní muniční sklad byl budován v roce 1936. Byl dokončen během okupace německou armádou. Od roku 1945 až do roku 2006 byl využíván československou a poté českou armádou. Rozhodnutí o ukončení potřebnosti bylo učiněno za ministra Jiřího Šedivého a převod na VOP za ministryně Vlasty Parkanové. Od roku 2007 byl areál využíván státním podnikem VOP Šternberk k delaboraci nepotřebné munice Armády České republiky. A v té době byl jedním z nejvýznamnějších zaměstnavatelů v regionu, jak již jsem se zmínil. Postupně, jak se vyprazdňovaly objekty skladů, docházelo k jejich pronajímání externím subjektům. Aktuálně platné nájemní smlouvy s komerčními subjekty jsou následující: Firma Bochemie, smlouva z roku 2009, a potom tři smlouvy z roku 2011 v případě Imex Group, Excalibur Army a STV Group.

V roce 2012 došlo k převodu areálu z VOP za VTÚVM Slavičín, čili divizi Vojenského technického ústavu přímo ve Slavičíně. Ten v areálu vyráběl munici a rovněž ji také skladoval. Všichni nájemci, kteří v jednotlivých objektech skladovali munici, jsou držiteli licence pro nakládání se zbraněmi a střelivem a jak bylo řečeno a jak je známo, licence vydává Ministerstvo průmyslu a obchodu za poskytnutí příslušného dobrozdání Ministerstva zahraničí, vnitra a také obrany. Dodržování těchto licencí potom kontroluje Policie České republiky a Český vojenský úřad, pokud se tedy týká trhaviny v tom druhém případě.

V areálu je celkem 61 objektů a myslím, že už jsem řekl, že se tam nachází 26 z nich, které jsou využívány ke skladování munice a výbušnin.

Co jsme jako resort dělali po výbuchu. První informace se ke všem složkám IZS dostala v 9.51 ve čtvrtek 16. října. Následoval zásah profesionálních a následně také dobrovolných hasičů, který byl přerušen až při zvyšující se intenzitě výbuchů. Zástupce Vojenského technického ústavu se ihned po výbuchu dostavil na místo, hodinu po výbuchu se dostavil rovněž pracovník Vojenského požárního dozoru a Vojenská policie ze svého centra v Olomouci. Podnik následně poskytl techniku, materiál, personál, prostory, stravu, pohonné hmoty a zapojil se do záchranných prací dle požadavku IZS. Kromě jiného nasadil bezpilotní dron, který byl docela podstatným pomocníkem při zjišťování rozsahu škod a poškození jednotlivých objektů. VTÚ mimochodem dodnes ze svého rozpočtu hradí významnou část některých nákladů spojených se zásahem všech složek.

Zajímavé je - a možná, že to je jedna z těch překvapivých okolností, mimochodem které vytvářejí - ale já se k tomu ještě snad dostanu a bylo to tady už zmíněno myslím panem premiérem - neuvěřitelnou kumulaci nejrůznějších právních norem a předpisů a dalších okolností, které nějakým způsobem mají vliv na dění a v případě té havárie zásadním způsobem ovlivňují jednotlivé kroky, a vytvářejí dost nepřehledné a netransparentní jakési hřiště pro to, co se má konat. Je to, jako by někdo téměř záměrně chtěl vytvořit něco nefunkčního a navzájem sice na jedné straně doplňujícího, na druhé si zdánlivě i třeba odporujícího, a to je určitě jedno z ponaučení, které je třeba si z celé té nešťastné události vzít.

Čili VTÚ jako státní podnik spadající pod MO resp. založený MO podléhá stále vojenskému požárnímu dozoru. Když vezmeme jenom tento jeden aspekt, tak celý ten areál případně budovy používané VTÚ fungují ve vojenském požárním dozoru. Všechny pronajímané budovy soukromým subjektům potom fungují řekněme v civilním požárním dozoru. A takových paralelních norem, podle kterých se řídí provoz v areálu, je celá řada. I ohlašovací povinnost vůči IZS nemá ani VTÚ ani nájemci v areálu, pokud neskladují vysoce nebezpečný, míněno hořlavý, materiál, což paradoxně munice není. Další zvláštnost řekněme nebo zavádějící okolnost. Nicméně povinností těchto provozovatelů činnosti dle zákona o požární ochraně je zpracovávat předepsanou dokumentaci požární ochrany. To mají dělat ty jednotlivé subjekty, nikoliv pronajímatel. Uvádím to ne jako vyčerpávající vysvětlení, ale jenom jako příklad toho, jak se věc, která není zas až tak složitá, dá složitě pojmenovat.

Musím říct, že s plnou vážností a odpovědností Ministerstvo obrany a armáda reagovalo na požadavky a na tu situaci vesměs promptně a samozřejmě vstřícně, samozřejmě úměrně také tomu, že ta situace byla vážná. A je tomu tak doteď samozřejmě. Na všechny žádosti o pomoc ze strany velitele zásahu reagujeme s rychlostí, jak je to jenom fyzicky možné. Ve prospěch zvládnutí situace jsme vyčlenili vysoce kvalifikovaný personál, až 500 příslušníků armády, a to probíhá v těchto dnech, ale i tu nejlepší techniku, mobilní velitelské stanoviště, Pandury s termovizí, noční viděním a kamerovým systémem, které mají tito vojáci ve výzbroji a které podstatně ještě zvýší řekněme bezpečnost zajištění toho areálu, která není fyzickou silou možná k realizaci.

Od 16. října, a to bych jenom rád zopakoval - a možná tím předejdu některým otázkám, to není z alibismu - je celý areál a veškeré dění v něm mimo pravomoc Ministerstva obrany nebo Vojenského technického ústavu. My pouze poskytujeme maximální součinnost.

Policie resp. vláda rozhodla o přesunu munice a Ministerstvo obrany v požadovaném a musím říct, že velmi krátkém termínu, zajistilo technické zprovoznění již zakonzervovaného muničního skladu v Květné. Ten termín je třináctého. Dneska máme dvanáctého. Takže ve 24.00 v Květné začne hlídkovat Vojenská policie.

Předsednictvo Bezpečnostní rady státu dne 16. 12. (?) rozhodlo také o zřízení meziresortního týmu pro právní otázky související s řešením této mimořádné události. Už jsem jmenoval konkrétního člověka, který bude od příštího týdne, myslím, že od úterý, k dispozici přímo na místě. Zvážíme ještě, v jakém počtu dnů týdně, podle potřeby. Jde o šéfa mých (nesrozumitelné) poradců generála Bohuslava Dvořáka, který bude přímo na místě k dispozici starostům, ale také občanům. Bude v jeho kanceláři možno uplatňovat a také shromažďovat žádosti občanů o odškodnění a samozřejmě měl by být takovou spojkou tam, kde to bude potřeba, tam, kde občané budou mít dotazy na činnost armády, tam, kde se budou moci dotazovat na vše potřebné.

Já jsem tohle vnímal, není to výlučně zase moje nějaká monopolizovaná pravomoc, vůbec ne. Ale ten lidský prvek v tom trochu absentoval. Byla to jednoznačná chyba Vojenského technického ústavu, místního, a doufám, že i toto přispěje ke zklidnění situace.

Tématika je strašně široká. Omlouvám se všem těm, kteří v mých slovech nenalezli odpovědi na své případné dotazy, ale, jak říkám, jsem připraven na ně odpovědět následně. Už teď bych řekl jedno, můj subjektivní pocit, že nejednoznačnost zákonných norem a předpisů, ať už jde o požární ochranu, kontrolu nakládání s municí, možná i licenční řízení, nebo dozor nad licencemi, ale také třeba přeprava tohoto materiálu, to všechno je velkou a nutnou příležitostí podívat se, jak to v České republice v tomto sektoru funguje a nepochybně navrhnout v tomto směru nějaké pozitivní změny. Děkuji.