Pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych nejprve poděkoval panu ministrovi za návrh zákona, který bezesporu jde správným směrem. Zdravotnictví a všichni zdravotníci a pracující ve zdravotnictví byli rozhodnutím vlády o koronavirové krizi postaveni do situace, kdy možnost pracovat a vydělávat neměli. Tomu rozumím a je určitě správné, že pan ministr hledá řešení této věci. Ale řešení této věci je relativně velmi složité. Obor zdravotnictví je rozsáhlý, má mnoho jednotek, které jsou mnohdy rozdílné, ať to je preventivní péče, ať to je léčebná péče, ať to je akutní péče, záchranářská, ať je to lékárenství. To jsou všechno věci, které měly jiné podmínky a o všech těchto věcech je potřeba velmi uvažovat.

Já bych si dovolil odvolat se na slova paní ministryně Schillerové, která říkala před chvílí, že je chyba, že ten minulý zákon není možné prodiskutovat, protože je tam řada věcí, které by stály za to, aby bylo pro ně nalezeno dobré řešení. To je jedna stránka té věci. My nemáme žádné podklady pro to a nevíme, jak pan ministr rozhodne. Neznámé žádné podmínky, neznámé, v jakém rozsahu to vidí, známe jenom ten dobrý úmysl.

Na druhou stranu je potřeba říct, že nechápu, co tady je za krizovou nouzi. Všechno zdravotnictví je placeno zálohovým systémem. A z vyjádření pojišťoven víme, že budou až do konce roku platit podle nasmlouvaných záloh, to znamená, ve výši cen z předcházejícího roku. Není tedy žádný důvod, který by nás nutil k tomu rozhodovat rychle. Máme na to vlastně čas úplně obecně řečeno do konce roku. A dokonce ještě dál, protože pojišťovna není schopna spočítat ty výsledky dříve než někdy na úrovni konce ledna, začátku února. Až to spočítá, tak řekne, toto zařízení, tato lékárna, tato psychologická služba má takovou a takovou ztrátu a tam je čas na to, abychom měli rozhodnutí, které teď pan ministr moudře navrhuje, abychom řekli, jakým způsobem to bude řešeno. Těch řešení je několik.