Já bych si v tuto podvečerní hodinu, protože jsem posedlý tím učením za celá léta své praxe, pokusil udělat takový survey toho, co bychom měli dělat, nebo co víme a co neděláme správně.

Samozřejmě, u všech infekcí a epidemií vzniká v obyvatelstvu panika. Docela logicky. Já rozumím i tomu, že si naši lidé chodí nakupovat potraviny, protože si ještě pamatují, když ty potraviny zmizely z krámů, takže obavy mají.

Ale podstatné jsou zásadní věci, které my teď o té chorobě víme. Ta choroba je způsobována novým nebo prezentujícím se novým virem, který má většinu charakteristik klasického virového onemocnění, a my tedy musíme bojovat s tím, aby se ten virus nešířil. To má několik základních principů. Obrana před infekcí a epidemií má v první řadě pochopitelně účinnou léčbu toho onemocnění. My ji tady neznáme nebo nemáme, čili tuto zbraň medicíny nemůžeme použít.

Aniž bych chtěl vyvolávat jakoukoliv paniku, do této chvíle není znám žádný lék, který by na to fungoval efektivně, tedy systémově. Jsou nějaké náznaky, ale ještě to je všechno ve stadiu vývoje.

Druhá věc, kterou můžeme dělat v té infekční epidemiologii je to, že se snažíme zabránit šíření té infekce. To jsou ty kroky, které teď vlastně prezentuje Ministerstvo zdravotnictví, a prezentuje je dobře. Ale jsou to kroky, které jsou vlastně ex post, protože když řešíme problém, že už tady máme nějakého nakaženého člověka, dostáváme se do problému, že neznáme dobu, po jakou má být ta karanténa, těch 14 dní, to se říká plus minus, nikdo to úplně přesně neví, a kdybychom měli tomu šíření zabránit, měli bychom také vědět, jak se ten virus šíří, a my to de fakto přesně nevíme. Víme o tom, že pravděpodobně je šířen inhalací a je také šířen přímým kontaktem, je také šířen pomoci nemytých rukou, čili všemi způsoby, jakými se infekce může šířit. A tomu zabránit je velmi obtížné.