Já bych si v tuto podvečerní hodinu, protože jsem posedlý tím učením za celá léta své praxe, pokusil udělat takový survey toho, co bychom měli dělat, nebo co víme a co neděláme správně.
Samozřejmě, u všech infekcí a epidemií vzniká v obyvatelstvu panika. Docela logicky. Já rozumím i tomu, že si naši lidé chodí nakupovat potraviny, protože si ještě pamatují, když ty potraviny zmizely z krámů, takže obavy mají.
Ale podstatné jsou zásadní věci, které my teď o té chorobě víme. Ta choroba je způsobována novým nebo prezentujícím se novým virem, který má většinu charakteristik klasického virového onemocnění, a my tedy musíme bojovat s tím, aby se ten virus nešířil. To má několik základních principů. Obrana před infekcí a epidemií má v první řadě pochopitelně účinnou léčbu toho onemocnění. My ji tady neznáme nebo nemáme, čili tuto zbraň medicíny nemůžeme použít.
Aniž bych chtěl vyvolávat jakoukoliv paniku, do této chvíle není znám žádný lék, který by na to fungoval efektivně, tedy systémově. Jsou nějaké náznaky, ale ještě to je všechno ve stadiu vývoje.
Druhá věc, kterou můžeme dělat v té infekční epidemiologii je to, že se snažíme zabránit šíření té infekce. To jsou ty kroky, které teď vlastně prezentuje Ministerstvo zdravotnictví, a prezentuje je dobře. Ale jsou to kroky, které jsou vlastně ex post, protože když řešíme problém, že už tady máme nějakého nakaženého člověka, dostáváme se do problému, že neznáme dobu, po jakou má být ta karanténa, těch 14 dní, to se říká plus minus, nikdo to úplně přesně neví, a kdybychom měli tomu šíření zabránit, měli bychom také vědět, jak se ten virus šíří, a my to de fakto přesně nevíme. Víme o tom, že pravděpodobně je šířen inhalací a je také šířen přímým kontaktem, je také šířen pomoci nemytých rukou, čili všemi způsoby, jakými se infekce může šířit. A tomu zabránit je velmi obtížné.
Edukace občanů, aby všechny ty kroky, které brání získání té infekce, vykonávali, je velmi obtížné, lidé nejsou tak ukáznění, aby dodržovali všechna tato praktika. Musíme počítat s tím, že je dodržovat nebudou, že se tedy ta choroba bude šířit.
Musíme ale také vědět, že se šíří mocninově, že každý nakažený nakazí minimálně dva další, říká se u chřipkových onemocnění, že to je 4 - 8 lidí, které ten jeden nakazí. A teď si to všechno mocněte pořád dál, čili ta jistota, že v zemi, kde se ten virus objevil, že tam bude větší počet těch případů, je pravděpodobnost skutečně hraničící s jistotou. Proto také ve všech těch zemích se to šíří tak, že najednou je jeden, dva, pět a najednou třicet, padesát.
Abychom tomu zabránili, na to základní prostředky nemáme. Je to úplně stejné, jako když se bojovalo proti těm infekcím v Africe, kdy nebyly očkovací látky, kdy nebyly stoprocentně účinné léky a šíření přenosu nešlo zastavit.
My dnes víme, že kroky, které děláme, jsou kroky po. Jsou to všechno kroky, které se snaží zachytit co nejvíce onemocnělých a zabránit tomu, aby dále někoho infikovali. Ale ten problém je složitější v té věci. Nejsložitější na té epidemiologii je to, že mocnina, která vzniká, mocnina pacientů je neskutečně veliká ve svém finále. Kdybychom se chtěli pokusit zachytit například to, co by bylo řešením pro tu věc, to znamená všechny kontakty, které měl infikovaný člověk s někým dalším, což je další krok, který ta infekční epidemiologie zná, že brání šíření infekce, že vytipuje všechny kontakty, které on měl a ty kontakty buď zaléčí, když zná nějakou léčbu, nebo je izoluje. Ale my jsme pořád o krok pozadu. My izolujeme ty, kteří už to mají, ale nejdeme po tom, abychom zachytili ty, které mohl ten člověk nakazit.
My to teď trošku děláme, ale jenom trošku. Uvědomte si, pane ministře /nemusím prostřednictvím, můžu přímo/, že ta číslovka bude narůstat, že ta detekce nových kontaktů bude obrovsky náročná personálně a časově. V okamžiku, kdy půjdete do stovkových čísel, tak to znamená, že budete vyhledávat po republice kontakty, které budou tisícové. To je ten problém, na který bychom se měli připravovat. Otázka roušek není až tak úplně podstatná, protože účinnost obyčejných roušek je skutečně minimální. Jediná cesta, kterou máme, je to, že v té naší uzavřené kotlině si ty kontakty vychytáme. To, co sem přijede zvenku, to lze nějakým způsobem ovlivnit, ale není to tak veliké principiální číslo. Principiální číslo je, jak se potkáváme my mezi sebou, kolik kontaktů měl v rodině, kolik jich měl někam dál, a tyto kontakty je třeba vychytávat. Já bych velmi uvítal, kdyby se takovými věcmi Bezpečnostní rada státu zabývala. Ne tedy tím zpětným řešením, jak se to sem k nám dostalo, jestli jsme to chytli na hranicích nebo nechytli, ale tím, co všechno mohl ten člověk způsobit a koho mohl nakazit, a tyto skupiny brát jako přímo rizikové. .
Nejsme Wu-chan, už jsem to jednou říkal. Jsme země, která je volně průchozí, všichni se pohybujeme po této zemi úplně volně a množství kontaktů může být velmi velké. Jediná cesta, jak snížit frekvenci infekcí, je ty kontakty vytipovat a hlídat ty kontakty. To je skutečně jeden z dalších kroků, který je velmi náročný, ale musíme na něj být připraveni a musíme ho dělat. Nemůžeme pracovat s medicínou jenom retrospektivně, ale musíme se pokud možno snažit dívat progresivně dopředu.
Další věc, která je podle mého názoru také třeba zvažovat a dělat ji trošičku jiným stylem - my máme vlastně dvě složky. Jedna je ta složka vládní a pan ministr správně říká - my můžeme doporučit, aby se škola zavřela, my můžeme něco doporučit, ale vlastně tu nařizovací pravomoc v zásadě nemáte. Musí ji někdo zdůvodnit. A systém, který to dovede, je skutečně systém hygieny, která u nás byla vypracována velmi detailně a funguje to. Já bych velmi uvítal, kdyby za každým krokem, který vláda dělá nebo doporučuje, existovalo vyjádření nebo stanovisko konzilia hygienického, aby jednotliví krajští hygienici měli možnost mezi sebou komunikovat, aby existovalo něco jako pokyn hlavního hygienika, co mají jeho hygienici dělat. To vyřeší otázky, které tady měl pan starosta, protože to je funkční. To je funkční věc, která je vybudovaná velmi složitě a na pokyny nebo příkazy hygienické služby je nutné reagovat jejich splněním prostě proto, že tam ta nařizovací pravomoc z hlediska epidemiologie je. A to také nevidím.
Vidím prostě rozdílný přístup v jednotlivých krajích u jednotlivých hygieniků a vidím pochopitelně i rozdílný přístup u všech členů vlády, kteří se k tomu vyjadřují.
A to je takový jediný moment, který mně trošičku vadí a já za řadu těch věcí, které ministerstvo dělá, musím vyslovit poděkování. Ano, má to svůj nějaký smysl, ale bohužel v tuto chvíli se obávám, že ten smysl je hodně hodně mediální. Každý se k tomu vyjadřuje, každý k tomu mluví, tiskové konference jsou dvakrát až třikrát denně, ale ten vlastní skutek jako by se malinko dostával do pozadí za tím, jak mediálně odvracíme to nebezpečí a funkčně s ním vlastně neděláme nic, co by bylo vyhlídkové a dopředu. Prostě jsou to zpětné kroky nápravné a skutečně to, co se učí na medicíně, jestli něco děláme v preventivní podobě, je to vždycky levnější a vždycky účinnější. Chtěl jsem říct, že skutečně ta infekce je z toho medicínského pohledu jako by lehká. Ona nemá závratně mnoho komplikací a riziková je pro staré pacienty. Úmrtnost dětí do věku deseti jedenácti let prakticky není popisovaná, ale přece všichni máme stejnou hodnotu pro tu společnost, to znamená, jestliže tady máme nějakou skupinu, která je ohrožena, tak musíme udělat všechno pro to, abychom tomu ohrožení zabránili. Jedno na tom, jaký je ročník, který mají na svém rodném listu. Proto je to důležité, abychom toto všechno udělali. Neříkal bych nikdy, že to onemocnění je lehké nebo nezávažné.
Říkám to jenom tady v tomto kontextu, že je potřeba si uvědomit, které jsou ty skupiny, které jsou ohrožené a vytvořit i systém, kterým se bude rozdílně s těmi skupinami pracovat. A rozhodně není řešení to, že se navzájem budou naše děti udávat, kdo se vrátil z Itálie a kdo ne. Podstatné je to, abychom vytvořili systém, který bude umět ty kontakty najít. Je to jediná cesta, která v té Africe umožnila to, že se tam začaly ty epidemie, tenkrát se říkalo ještě pandemie, řešit a spolu s léčbou potom vymizely. Ten problém určitě před námi není dlouhodobý. Otázka očkování, vytvoření očkování, budu optimista, řeknu půl roku, možná roku, otázka léčby je možná otázka ještě kratší. Ale když neuděláme všechny kroky, o kterých mluvím, tak se nám může stát, že to procento těch nemocných bude tak veliké, že to skutečně ohrozí funkci státu jako takového. Ten příklad, co říkal kolega Kasal, že nebudeme mít nemocnici. Ano, nemocnice s tím personálem je vystavena největšímu riziku, ale ono to bude úplně stejné, když nebude nikdo, kdo by prodávat, když nebude nikdo, kdo by jel s tou tramvají. Prostě to krátkodobé lehké onemocnění může způsobit obrovský problém. Proto je potřeba skutečně k tomu přistupovat solidně, vážně. Tyto věci říkat, zároveň ale nestrašit a nevyvolávat paniku. Já když si pustím televizi a slyším nějaké povídání o tom a slyším ty otázky, které kladou reportéři, tak i mně, přesto, že to znám a vím, o čem to je, začíná chodit mráz po zádech a říkám si, nemám si také běžet pro rejži? Děkuji.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
koronavirus
Více aktuálních informací týkajících se COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MZ ČR. Přehled hlavních dezinformací o COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MV ČR. Pro aktuální informace o COVID-19 můžete také volat na Informační linku ke koronaviru 1221. Ta je vhodná zejména pro seniory a osoby se sluchovým postižením.
Zcela jiné informace o COVID-19 poskytuje například Přehled mýtů o COVID-19 zpracovaný týmem Iniciativy 21, nebo přehled Covid z druhé strany zpacovaný studentskou iniciativou Změna Matrixu, nebo výstupy Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků.
autor: PV
